Pravá tvář Siriuse Blacka

10. Kapitola - Sirius

Svítalo na nový den a já se opíral o zábradlí na Astronomické věži. Čekal jsem na svého mladšího brášku, který by se měl dostavit každou chvílí. April to s ním předevčírem vybavila.

V tichu se ozval dupot nohou na kamenné schody do věže. Otočil jsem se, až když dupot přestal. Při schodišti stál můj milovaný bráška a podezíravě si mně přehlížel.

„Co jsem řekl jako první na Vánočním plese?" zeptal se.

„April, na to, že jsi byla až do tohoto školního roku šedou myší, teď se ti podařilo odpálkovat Siriuse Blacka způsobem, kterým se to ještě nijaké nepodařilo," citoval jsem ho. „A co jsem na to odpověděl?"

„To proto, že mně ještě žádná neodmítla," řekl zase on a usmál se tím nejširším úsměvem, který měl. A já taky.

Podešel jsem ke svému bráškovi a objal ho. Jo, bylo to trapný a divný, ale byl to můj malý bráška a já ho chtěl objat.

„Proč si se mnou chtěl mluvit, Siriusi?"

„Přestaň se sledováním Voldemorta, Regu, a po skončení bradavic ujdi ze země," řekl jsem na rovinu.

„Cože?"

„Nesleduj Voldemorta a po skončení školy půjdeš s April pryč."

„Co se děje, bráško?"

„Bojím se o tebe, to se děje. Jak jsme se vrátili do školy, mám divný pocit, že se něco stane a rozhodně se to nestane tebe. Kým budeš na škole a nebudeš sledovat Voldyho, budeš v pořádku, ale jak vyštuduješ a uděláš sebemenší blbost, jsi mrtvý, nechť budeš dělat cokoli. April přišla na to, jak to udělat tak, aby se ti nic nestalo. Zfingujeme tou smrt a půjdeš někam do hajzlu, aby tě Voldemort ani Smrtijedi nemohli najít. April půjde s tebou. Potřebuju tě mít v bezpečí, ne někde riskovat život. Na to jsem tu já, ne ty."

Překvapeně na mně hleděl. „Takže ty chceš zfingovat mou a Aprilinu smrt, abychom mohli utéct, ale ty tu zůstaneš a budeš bojovat?"

Přikývl jsem. „Ano. Nechci, aby se ti něco stalo. A April i tak chce jít po škole pryč. Souhlasila, že rok počká a vezme tě sebou. Prosím, Regu. Odejdi, když ti řeknu. Nechci, abys umřel."

„A já nechci, abys umřel ty, Siriusi. Když chceš, abych odešel já, pojď se mnou. Přenechej boj někomu jinému," řekl.

„To nejde, Regu. Přísahal jsem, že zůstanu bojovat. Ještě k tomu, nenechal bych tu Jamese s Remusem a Peterem. Jsou to mí nejlepší přátelé, a když Peter chce riskovat život, musím i já."

„Nemůžu tě tu nechat samotného. Chci bojovat s tebou."

„Ale to, do hajzlu, nemůžeš!" vykřikl jsem. „Jestli zradíš Voldemorta, do dvou dní jsi mrtvý! A to já nechci. Jak vyštuduješ, jdeš s April pryč, jasný? Nezůstaneš tu, jinak zemřeš! A jestli zemřeš..." Nepokračoval jsem, zlomil se mi hlas. Odvrátil jsem pohled a opřel se o zábradlí zády ke svému bratrovi. Zhluboka jsem se nadýchl a zahleděl do východu slunce. První zlaté paprsky mi zazářily do očí. Začal nový slunečný den.

Reg nic neříkal. Čekal jsem, že na mně vyjede s tím, že chce bojovat, ale neudělal to. Místo toho se postavil vedle mě, opřel se o zábradlí a pozoroval východ slunce stejně jako já.

Promluvil, až když bylo slunce celé venku. „Dobře, odejdu. Ale do té doby budu donášet. To je moje podmínka. Chci nějak přispět světlé straně, než odejdu."

Ušklíbl jsem se. „Věděl jsem, že budeš mít nějakou podmínku. Platí. Ale když vyjdeš školu, okamžitě odjíždíš. Druhého července už budeš na novém místě s novým jménem. I s April. A chraň tě ruka Merlinova, jestli se někdy vrátíš zpět do Anglie bez mého svolení nebo pokud si nebudeš jistý, jestliže je to bezpečné."

„Nebude April vadit, že mně bude mít na krku?"

„Ne. Řekla, že bude ráda nebo něco na ten způsob."

„A kam s April půjdeme?"

„To ti neřeknu. Zjistíš to, až když odjedeš, nechceme přece, aby to Voldemort nějakým nedopatřením zjistil. Když nebudeš vědět, nemůžeš prozradit."

„Tak dobře. Ale mám poslední otázku."

„Jakou?" Podíval jsem se zvědavě na něj.

Byl celý nesvůj. „Jak ji mám pozvat do Prasinek?"

Překvapeně jsem zamrkal. Cože? „Chceš ji pozvat na rande?"

„Jo."

„Líbí se ti?"

„Jo."

„Vážně se mně ptáš, jak pozvat holku na rande?"

„Jo."

„Páni. Nikdy jsem si nemyslel, že se mně to zeptáš," zahlásil jsem.

„Siriusi..." Otráveně protočil očima. „Tak jak to mám udělat?"

„Prostě se jí zeptej. ‚April, šla bys se mnou do Prasinek?' Je to jednoduché."

Probodl mně pohledem. „S tou tvou zpropadenou nebelvírskou odvahou se ti to řekne, ale já nejsem zatracený Nebelvír," zavrčel.

„Můžu se jí to zeptat za tebe, jestli chceš," navrhl jsem, ale hned jsem věděl odpověď.

„Tohle musím zvládnout sám."

„Poslyš, sedíš s ní na Lektvarech. Jednoduše se jí mezi řečí zeptej, či by s tebou nešla do Prasinek. Nemusíš říkat, že to bude rande."

„Děkuju, Siriusi."

„Kdykoli, bráško. S děvčaty jsem já ten zkušenější."

„Jo, to vím. Ví to o tobě celé Bradavice," ušklíbl se tentokrát on.

„Aspoň ti můžu poradit. A nejen v ptaní se na rande. Když budeš potřebovat i takovou radu, stačí říct."

„Jasně, rozhodně za tebou přijdu."

Som sviňa, ja to viem, ale jednoducho som nedokázala dať Siriusovi Blackovi frajerku. A Reg je jednoducho zlatíčko a hrdina v jednom. Tak akurát pre April.

Mimochodom, zverejnila som nový príbeh. Je to spin-off od tohto, ale bude v slovenčine. Síce sa mi v češtine písalo skvelo, slovenčina m stále príde ako môj rodný jazyk. Navyše, treba čítať aj v cudzích jazykoch, nie? Povedala by som, že niektoré české fanfikcie sú lepšie ako tie slovenské, aspoň čo som ja čítala, ale Česi, nepodceňujte hlupákov Slovákov!

Majte sa!