Hodina začala a já stíhala psát poznámky a po očku sledovat Siriuse. Po deseti minutách Sirius zdvihl ruku a řekl: „Minnie?"
Profesorka McGonagallová se otočila na Siriuse. „Děje se něco, pane Blacku?"
„Mohl bych s vámi mít týdenní trest?" zeptal se.
„Proč? Nic jste neudělal."
„Ale udělal, Minnie," pronesl tragicky a sklonil hlavu.
„Co také?"
Zvedl hlavu a rozpažil ruce. „Prohrál jsem sázku!" vyhlásil.
Říkal pravdu. Prohrál ji na celé čáře. S pomocí hůlky jsem ho vyhodila přes okno z vlaku. Nestalo se mu nic, jen ho trochu profoukl vítr a pochcal se strachy, protože to nečekal. Dostalo se mu za to řádného výsměchu, ale jenom ode mě. December odešel hned, jak jsme uzavřeli tu sázku. Teď měl Sirius za úkol uprosit McGonagallovou k školnímu trestu.
„Ale to přece není důvod na školní trest," namítla McGonagallová.
„Prosím vás, Minnie. Týden školního trestu vás nezabije. Prosím," škemral. Klekl si na kolena vedle lavice a sepjal ruce. „Prosím, Minnie."
„Vy mně na kolenou prosíte o školní trest? Jste v pořádku, pane Blacku?"
Celá třída z toho měla ohromnou zábavu, ale nejvíce jsem se bavila já. A pak James Potter, který se šel počůrat od smíchu.
„Ano, já vás prosím o týdenní trest," přitakal Sirius a hořlivě přikyvoval.
„Tak ho máte mít, když na tom tak trváte. Jen chci vědět, s kým jste prohrál tu stávku?" zeptala se jej profesorka a zvědavě si přeměřila jak Jamese, tak i Remuse a Petera.
„Tu sázku jsem prohrál s..." začal Sirius, jak se stavěl zpět na nohy. Podíval se mi přímo do očí a já měla pocit, že mi vidí až do duše. „April Alexanderovou."
Profesorka i zbytek třídy se na mně překvapeně podívaly. Tedy, profesorka, ostatní se jenom podívali tam kde ona. „Slečno Alexanderová, je to pravda?"
„Ano, paní profesorko. Vyhrála jsem stávku se Siriusem Blackem."
„Co to bylo za sázku?" vyzvídala McGonagallová.
„Myslel si, že nezvládnu jednu věc a já ji zvládla," odpověděla jsem.
„A co měl udělat on jako porážku?"
„Právě jste to viděla, paní profesorko. Měl vás uprosit k týdennímu školnímu trestu." Usmála jsem se. A na mé překvapení, profesorka se usmála taky.
...
Seděli jsme se Siriusem při jezeře a já se smála. „Kdyby ses jen tehdy viděl. Nic lepšího jsem v životě neviděla."
„Ha-ha, já teď mám školní trest. A to jen kvůli jedné sázce," mrmlal.
„No a? Vždyť je máš stále. A tuhle si McGonagallová bude do smrti pamatovat. Sirius Black ji prosil o týdenní trest. Rozhodně nezapomenutelné. Možno to zapíší do Bradavických dějin. Jediný student, který kdy prosil profesorku o trest, byl známý Poberta a krvezrádce rodu Blacků Sirius Black," řekla jsem.
„Jasně, April," pochybovačně pronesl.
„A proč ne?"
„Jsi šílená, April."
„Já vím," řekla jsem hrdě a s úsměvem.
„Víš, že bych tě v této chvíli nejradši políbil?" zeptal se šeptem, pohledem hypnotizoval mé rty.
„Siriusi," oslovila jsem ho taky šeptem.
„Vím, že nemůžu. Jsi má kamarádka. Nemůžu tě políbit, když to ty sama nechceš. Jen jsem chtěl, abys to věděla." Zdvihl zrak od mých rtů, na dvě sekundy se mi zadíval do očí, až jsem jeho pohled cítila na vnitřní straně lebky a pak se odvrátil a zadíval na jezero. „Co Regulus? Jak se má? Poslední dny prázdnin jsme si nenašli čas, kdy bychom si mohli popovídat a odtehdy jsem ho neviděl. Tedy okrem Lektvarů, ale to se nepočítá."
„Má se... dobře. Je rád, že jste se udobřili. Víc než rád. Kdyby mohl, skákal by radostí a rozhlašoval to po celé škole. S Voldemortem nic nového. Prý se teď drží plánu zastrašovat a zabít pár mudlovských rodin. Možno přejde na mudlorozené čaroděje, ale to Reggie neví. Není v těch jeho nejbližších kruzích, takže se k němu dostane jen to, co Voldemort pokládá za potřebné," řekla jsem. „Stýská se mu to tobě. Je to blbý, že se spolu nemůžete rozprávět, jakoby jste byli bratři. Bylo by to pro něj jednodušší. Myslím... sledovat Voldemorta."
„Možno by se to dalo nějak zařídit. Já nevím... na Astronomické věži na úsvitu. Ty tam chodíváš a nikdo tě tam nechytil celé roky," navrhl Sirius.
„Jestli chceš, můžu si o tom s Regem promluvit."
„Budu ti nadosmrti vděčný," vyhlásil. Pak ztišil hlas. „Jak se cítí? Ohledně toho... všeho."
„Má strach," odpověděla jsem. „Bojí se, Siriusi, ale chce to udělat."
Pokroutil hlavou, černé vlasy se mu zaleskly na slunci. „Neměl by. Chápu, že chce udělat něco dobrého, ale tohle by dělat neměl. Jestli se to dozví někdo kromě tebe a mně, bude mrtvý. Do dvou dnů bude mrtvý, jiná cesta od něj není. To ví i chromá kráva."
„Tak ho přemluv. Přemluv ho, ať to nedělá, a když skončí školu, spakujeme ho a narafičíme jeho smrt, aby mohl utéct. Je to stejně nebezpečné jako být při Voldemortovi."
Sirius se rozzářil. „Tvůj nápad je skvělý, April. Ale jak to provedeme?"
Sklonila jsem hlavu. „Víš, po škole jsem chtěla udělat to samé. Rodiče mně budou přemlouvat, abych se přidala na temnou stranu, to vím. Chtěla jsem zfalšovat vlastní smrt, aby se po mně nikdo nesháněl a začít znovu s novým jménem někde daleko. Nikdy jsem nechtěla bojovat. Ne, nebojím se smrti, ale nejsem dost dobrá v boji na to, abych se udržela naživu. A být v Británii se svým vlastním jménem je stejně nebezpečné jako bojovat proti temné straně. Nejsem pesimista, ale realista. Já nemám šanci." S poslední větou jsem zvedla hlavu a probodla pohledem Siriusovi bouřkové oči.
„Můžete s Regem odjet oba. Byl bych radši, kdybyste šli spolu. Aspoň bych zaručil, že se nevrátí. Prosím, půjdeš s ním?"
„Jo, půjdu. Lepší než jít sama," usmála jsem se.
„A kam chceš jít?"
„Na Nový Zéland. Je to daleko a je tam krásně. A je to totální díra na konci světa."
„Regovi zatím nic neříkej. Chci ho přesvědčit sám."
„Spolehni se, Siriusi."
Okeeeeeej, niekedy si po sebe niečo prečítam a nemôžem sa prestať cítiť totálne zahanbená. Preboha, veď ja neviem písať! Ale tak nevadí....
Sorry, že som zase zabudla, ale v poslednej dobe som svoj noteboočik dostala do rúk len málokedy. Nemala som čas, takže som vôbec ani nepísala, aj keď ma to nenormálne baví (a som v tom nenormálne hrozná!!!). Dobre, dosť sebakritiky...
Dúfam, že sa vám kapitolka bude páčiť, pretože si dobre pamätám, že toto som písala cez tzv. "autorský blok".
Majte sa!
ČTEŠ
Pravá tvář Siriuse Blacka
FanfictionApril je Mrzimorčanka. Nemá žádné kamarády a rozhodně ani doma to není to, co by mělo. V Bradavicích ji všichni ignorují, polovice profesorů stále neví její jméno, i když už jde do posledního ročníku. No ve vlaku zpátky do Bradavic se stane něco zvl...