Age of Ice

Prolog

Loki otevřel oči a opět se nacházel na zamrzlé krajině, kterou sužoval krutý ledový vichr. Přikrčil se, když se do něho vítr opřel a jeho síla ho málem připravilo o rovnováhu. Rukama si zakryl obličej a přivřel oči. Stejně v tom vichru nešlo nic vidět. Bolestně vydechl, když se mu do kůže zaryly drobné ledové krystalky.

Tohle nezažíval poprvé. Nebylo to pravidelné, ale měl tenhle sen čím dál častěji. Pomalu se rozešel a led mu křupal pod nohama.

Letmo se rozhlédl, ale obklopovala ho zamrzlá nehostinná krajina pokrytá ledem a ledovcovými horami. Nikde ani známka života.

Roztřeseně se nadechl a pokračoval v pomalé nejisté chůzi. Bylo zvláštní vědět, že je to sen a přitom cítit tu úzkost a obavy, protože si tím nikdy nebyl zcela jist, dokud se neprobudil.

Pevně semkl rty a zvedl pohled k hoře z temného ledu, která se tyčila do vzduchu jako zlověstný maják.

Nechtělo se mu tam, ale musel tam jít.

Když se do něho opřel další silný poryv větru, podlomila se mu kolena a spadl na tvrdou zem. Ztěžka vydechl a zadíval se na své modré ruce. Letmo se podíval stranou a ztuhl.

Na zemi ležela mladá žena ve zlatých šatech. Promodralá a pokrytá námrazou. Její mrtvé oči hleděly přímo na něj, jakoby mu něco vyčítaly. Když se podíval dál, viděl další a další těla. Věděl, že to jsou Asgarďané.

Postavil se a zrychlil krok. Nakonec se rozběhl a zastavil se až ve chvíli, kdy doběhl k černé hoře. Za ledovou vrstvou poznával rysy paláce. Opět se rozhlédl a přišlo mu, že slyší hlasy. Vyděsilo ho to, a tak rychle vběhl do útrob zamrzlého paláce.

Uvnitř nepanoval krutý vichr, ale byla tu tma. Jediné světlo vycházelo ze samotného ledu. Chladné slabé modré světlo.

S kapkou naděje vběhl do trůnního sálu. Nikdy by si to nepřiznal, ale doufal, že tu někdo bude naživu.

Sál byl prázdný a trůn byl pokrytý ledem, který vytvářel desítky hrozivých ostnů.

Cukl sebou, když přes něj přešel stín. Rozhlížel se kolem a srdce mu bušilo jako o závod, ale nikoho neviděl. Stín se opět objevil a tentokrát ho Loki zachytil pohledem. Pohyboval se v ledu. Plíživě jako lstivý dravec.

„Jsem Loki, princ Asgardu," zavolal s nově nabitou vlnou sebevědomí a nespouštěl z očí stín, který se zastavil za trůnem. „Kdo jsi a proč tohle děláš?!"

Ticho. Jen praskání ledu a tlumené hučení vichru za ledovou stěnou.

„Odpověz!"

Stín se náhle začal zvedat. Výš a výš, dokud nenabil své hrozivé výšky. Nabral tvar... člověk? Ne.

„Vylez!" rozkázal, i když si nebyl jistý, jestli to opravdu chce. Snažil se netřást, ale jeho tělo bylo napjaté jako struna. Dech si dělal, co chtěl a měl pocit, že má srdce v krku.

Stín nabral ostřejší rysy. Zvedl paži a položil ruku na ledovou stěnu.

Loki s očekáváním ostře nasál ledový vzduch. Vedle něho se ozvalo zakřupání, a tak rychle strhl pohled k tomu místu, ale nikdo tam nebyl. Jen jeho odraz na hladkém povrchu ledu. Modrá pleť a rudé oči. Zatnul čelisti a vrátil se pohledem ke stínu.

Jeho pohled se setkal s široce otevřenýma rudýma očima a černý stín ho sevřel do ledových spárů.

Loki sebou trhl a automaticky zajel rukou pod polštář, kde měl dýku. Sekl do vzduchu, ale jediné, co zasáhl, byl... vzduch. Podíval se na své ruce, které měly opět trochu bledší pleťovou barvu a nikde nebylo ani náznaku po ledu. Odhodil pokrývky a zahleděl se oknem ven.

Všechno bylo při starém. Nikde nic.

Položil si ruku na hruď a zavřel oči, aby se uklidnil. Ať už si s ním zahrával kdokoliv, draze za to zaplatí. Až najde způsob, jak ho najít, tak ho vlastnoručně zabije.

Zaslechl spěšné kroky, a tak si opět rychle vlezl do postele. Prostěradlo bylo mokré od jeho studeného potu.

Do pokoje vpadla jeho matka, Frigga, a dva vojáci. V ruce držela svítilnu a v druhé krátký meč.

„Matko, co se děje?" zeptal se zmateně a snažil se chovat na své poměry normálně.

Frigga neodpověděla a pak se podívala do zrcadla. Chvíli sledovala odraz, než se podívala na Lokiho a její tvrdá maska padla. Usmála se na něho a přešla k posteli se starostmi v očích.

„Loki, nebyl tu někdo?" zeptala se na rovinu a Loki se zamračil.

„Ne, nikdo. Kupodivu mám zákaz návštěv a dokonce i vycházení, takže ať už by tu byl kdokoliv, momentálně by byl Odinem označen za velezrádce. Pochybuji, že by to chtěl někdo riskovat," odpověděl a odfrkl si.

Frigga se zhluboka nadechla, ale pak jen přikývla a opět se rozhlédla po pokoji.

„Spi," řekla než vyšla z pokoje i se strážemi.

Loki je sledoval a pak si otráveně povzdychl. I kdyby chtěl spát, neusne. Už toho začínal mít plné zuby.