Age of Ice

Kapitola 2. - Nové nebezpečí

Nastal ten osudný den a Loki stál před zrcadlem ve své slavnostní róbě, která dost vynikala vzhledem ke tmavým barvám, které převládaly. Černá a zelená k němu patřily už odmalička a trocha zlaté nemohlo chybět, protože se přeci jednalo o Asgard. Bylo to sice malicherné, ale samozřejmost.

Slavnost nakazila každého obyvatele a všichni se těšili na dlouhé veselí. Loki jejich nadšení nesdílel, ale přeci jen se trochu těšil. Třeba se něco pokazí. Sice s tím nesměl mít nic společného, ale nějaká ta kolize mu vždy zlepšila náladu.

Upravil si límec a pak se otočil ke dveřím pokoje, které se otevřely. Mezi dveřmi stála Frigga a mile se na syna usmála. Loki si povzdechl a přistoupil k ní. Hned, jak překročil práh pokoje, cítil tíhu kouzla, které ho svazovalo.

„Je mi to líto," řekla jemně a pak se mu zavěsila za rámě a vyrazila s ním do haly. Lokiho občas udivovalo, proč je k němu stále tak citově poutána, ale je pravda, že spolu strávili spoustu času. Učení, hraní a povídání si o věcech, které by nemohl nikomu jinému říct. Byla pro něho matkou, dokud se na povrch nevyplavilo to tajemství, které ho sžíralo do dnes.

„Nemusíš cítit lítost," řekl Loki a pozvedl bradu. Nepotřebuje ničí lítost a její rozhodně ne.

Palác prosytil šum hovoru a burácení smíchu. Oslavy sice ještě nezačaly, ale nebylo pochyb o tom, že mnoho lidí už dávno vypilo víc než je zdrávo.

„Je to směšné, víš," poznamenal Loki a podíval se na Friggu, která se věcně usmála.

„To říkáš už od začátku," pronesla klidným hlasem a prošla chodbou až ke korunnímu sálu, ze kterého se ozývalo nejvíce hluku. „Nic se nezmění. Zkus tam zůstat co nejdéle."

Loki zatnul čelisti a rád by se z toho jakkoliv nenápadně vyvléknul, ale nemohl používat magii, takže mu moc možností nezbývalo. Bez magie se cítil nesvůj, ale nebylo to poprvé ani naposledy.

Dvoukřídlé pozlacené dveře se otevřely a oba vešli do sálu, který se hemžil asgardským lidem. Stráže stály po obvodu haly a u vchodů. I když se mělo jednat o bezstarostné veselí, neodvážily se zcela odpustit od ostražitosti.

Odin seděl na svém trůnu a shlížel na přítomné. Očividně byl potěšen, ale při pohledu na Lokiho jeho výraz poněkud zchladl. Frigga si jeho pohledu všimla, ale nijak svůj postoj nezměnila a dál doprovázela Lokiho ke svému místu.

„Kde je Thor?" zeptal se a rozhlédl se kolem. Neviděl ani jeho přátele, kteří mu neustále stáli za zadkem. Byly jen dvě možnosti, kde by mohl být. Buď seděl v hospodě, nebo se zapletl do dalšího nečekaného dobrodružství. Lokiho do srdce píchla závist, ale rychle ji zahnal pryč. Nemá mu co závidět.

„Nemám tušení," zavrtěla lehce hlavou Frigga a dav chvíli ztišil svůj projev, když si všimnul její a Lokiho přítomnosti. Frigga se na své poddané usmála, ale Loki jim nevěnoval jediný pohled. Posadil se na své rozložité křeslo a povzdechl si. Tohle bude dlouhá noc.

***

Celou hospodu zaplnil burácivý smích a dívka v jednoduchých hnědých šatech nadskočila. Málem jí z měděného tácu spadly prázdné korbely.

„Další!" zařval Volstagg a bouchl korbelem o desku stolu, který se zatřásl.

„Dávej pozor," osočil se na přítele Fandral, kterému se trocha piva vyšplíchla z korbelu. Musel se rychle sehnout, když kolem proletěla dýka a zabodla se do dřevěného sloupu.