Kapitola 9. - Věštba

152 14 0
                                    

Když procházeli městem, Loki si nemohl nevšimnout všech těch zvídavých pohledů, které je pronásledovaly. Groa zde očividně měla jméno a nenasvědčovala tomu jen bázlivost obyvatel, ale i nevšední tichost, která je provázela. Amora si nedovolila otevřít ústa a Thor se Sif také cítili napjatost, kterou čarodějka vyvolávala. Loki však neměl na tohle náladu.

„Kde sídlí vědmy?" zeptal se a srovnal s čarodějkou krok.

„V chrámu osudu," odpověděla stroze a podívala se na Lokiho. „Který je na druhém konci města, pokud ses chtěl zeptat na tohle."

Loki zavřel ústa a nakrčil obočí. „A jak vypadají?"

Groa lehce přimhouřila oči, ale nakonec se lehce pousmála a dala si ruku v bok. „Už chápu, proč tě raději nechávají zavřeného. Sám uvidíš, Loki. Nauč se trpělivosti, anebo se nějak zabav." Poslední slova pronesla dost ostře a Loki na chvíli zmlkl. Jen na chvíli.

„A ty jsi kdo? Jakou máš v tomhle světě pozici?" zeptal se, aniž by na něm bylo vidět pobavení. Nemohl si nevšimnout, že Groa je mlčenlivý typ a raději se zaobírá vlastními myšlenkami, než hovory s ostatními. Proto ho bavilo ji nutit mluvit. Bylo to jako dráždit hada bosou nohou, ale Loki z ní neměl strach. Věděl, že je tu hostem, a tak mu nemůže ublížit.

„Jsem... strážce. Pokud by Nornu hrozilo nebezpečí, jsem tu, abych se mu postavila a ochránila vědmy," odpověděla a přejela si prsty po zlatých řetízcích. „Bohužel také musím plnit jejich přání." Její rysy ve tváři ztvrdly a oči vzplály.

To bylo zajímavé. Mohl jen hádat, jak silné jsou její schopnosti, a zatím nemohl ani pomyslet na jejich střet, protože by prohrál na plné čáře. Až získá své schopnosti zpět, možná ji vyprovokuje. Zatím bude lepší ji jen studovat. Byla zajímavá, a tak si mohla užívat jeho plné pozornosti.

„Je to tu tak jiné. Asgard je-,"začal Thor, který při poslouchání jejich rozhovoru pookřál.

„Plný zlata a přepychu. To víme," přerušila ho chladně Groa a lehce nakrčila rty, když odtáhla ruku od řetízků. „Tady se žije dle jiných tradic."

„To jsem říct nechtěl," řekl Thor a zamračil se.

„Já vím, ale proč nebýt upřímný, princi." Čarodějka se pootočila a věnovala Thorovi krátký pohled. „Když už jsme zabředli do rozhovoru, mohli bychom probrat vaše... prokletí."

„Nic s ním není," vyhrkl hned a ubránil se nutkání podívat se na ruku, kterou měl schovanou a pověšenou v šátku za krk. Bylo ponižující vypadat jako mrzák, ale nedalo se s tím nic dělat. Dokud nebude vědět co s tím, bude s tím muset žít.

Groa se jen pousmála a docílila svého. Bylo opět ticho a Loki věděl, že zasáhla do citlivého místa. Podíval se na svého bratra, a přeci jen mu ho bylo trochu líto. Hrdý válečník skončil s nemohoucí rukou a hrozilo, že skončí ještě hůř. Při vzpomínce na mrtvé přejel Lokimu mráz po zádech a odvrátil pohled k zemi. Nejhorší na tom bylo, že to pocházelo z jeho rodného světa. Obával se, co z toho vzejde.

Procházeli městem a po chvíli si nemohli nevšimnout vysoké kamenné budovy, která se tyčila nad domy a stromy, které budovu obklopovaly. Čelo mohutné hrubé stavby zdobila barevná vitraj, která znázorňovala tři postavy na temném pozadí. Loki se zadíval na barevnou mozaiku a přimhouřil oči. Postavám nebylo vidět do tváří, měly na sobě černá roucha a každá v rukou držela jinak barevné světlo. Postava vlevo se hrbila a držela modré chladné světlo, vysoká postava uprostřed zelené a malá drobná zlaté.

„Nemůžu s vámi dovnitř," řekla Groa a podívala se na Amoru, která jen přikývla a zastavila se.

„Na chvíli se rozloučím. Sejdeme se v taverně," řekla Amora a s lehkým kývnutím odešla.

Age of IceKde žijí příběhy. Začni objevovat