Age of Ice

Kapitola 3. - Nezdařené oslavy

Loki seděl rozvalený v křesle a sledoval dění v sále. Thor se zatím neuráčil ukázat a to si dal tolik práce ho z toho pokoje vylákat. Jediný, kdo mu dělal společnost, byla Frigga. Chápal to. Byla jediná, se kterou si měl něco říct po těch všech incidentech, které z něho udělaly zločince.

Sál zaplnily tři dunivé rány a dvoukřídlé zlaté dveře se rozevřely do kořán.

„Hosté," zašeptala Frigga a letmo zabloudila pohledem ke svému choti, který se napřímil a pevněji sevřel kopí. Pak se vrátila pohledem k Lokimu, jehož zájem nebyl vidět, ale věděla, že se v něm zatřepotala malá jiskřička zvědavosti. „Naši přátelé z Vanaheimu a Alfheimu. Taky přišlo pár důležitých lidí, které byla povinnost pozvat jménem královské rodiny. Bohužel náš oslavenec se jaksi zapomněl. Co kdybychom nějaké hosty uvítali."

Loki se na matku zaraženě podíval a lehce pozvedl obočí. „To myslíš vážně?"

„Zcela vážně," přikývla a postavila se. Urovnala si šaty a pak s očekáváním pohlédla na Lokiho, který se moc zvedat nechtěl.

Když viděl její pohled, podvolil se a pomalu se zvedl. Prohrábl si vlasy a snažil se vyhnout pohledu na trůn. Byl si jistý, že každý jeho krok hlídá oko Všeotce, i když se na něho přímo nedívá. Lehce pozvedl bradu a nabídl matce rámě.

„Myslíš si, že je to dobrý nápad?" zeptal se, když spolu vstoupili do davu, který se jim zázračně klidil z cesty. Několik pohledů se do Lokiho zabodlo jako dýky, ale měl dost sebereflexe a pohledy neoplácel. Díval se přímo před sebe.

„Samozřejmě," odpověděla bez sebemenšího zaváhání a pak se zastavila, když došli ke skupince hostů z Alfheimu.

Různorodá skupinka oblečená ve vybraném oblečení se šperky vyrobených z barevných kamínků a opracovaných kostí vypadala mezi Asgarďany poněkud nepatřičně. Nebylo pochyb, že se jedná o smetánku, ale jejich nespoutaná divoká nátura o sobě dávala znát v každé situaci. Nebylo radno si s nimi zahrávat. Obyvatelé Alfheimu nebyli tak pohádkoví, jak se říká.

„Zdravím, královno," pozdravil muž v čele skupinky a uklonil se. Ostatní si z něho vzali příklad a ze zdvořilosti zdrželi pohledy skloněné. „Jsme poctěni Vašim pozváním." Pohled muže se obrátil k Lokimu a mírně přimhouřil oči. „Zdravím, princi."

„Vítejte na Asgardu," řekl a pak se zhluboka nadechl, „jsme poctěni Vaší návštěvou. Bavte se."

„Budeme," odpověděl muž, ale v jeho očích se zaleskla nedůvěra.

Skupinka se oddělila a přišlo na řadu vítání s Vaniry, kteří se s Asgarďany neměli moc v lásce. Byla to již hluboce zakořeněná nelibost a jejich postoj byl vidět i nyní.

Frigga se podívala na Lokiho a jemně ho poplácala po rameni. Nejspíš ho chtěla připravit na jejich setkání, i když moc dobře věděl, jak to bude probíhat.

„Honosné bohatství Všeotce září jako vždy," pronesla vysoká žena s dlouhými černými vlasy oblečená v šatech ušitých jako z noční oblohy. Přísným pohledem se zadívala na Friggu a pak na Lokiho, který jí pohled pevně oplatil. „Bohužel se nikdo neptá, kde k tomu bohatství přišel, že? Místo oslavence tu máme vězně." Mluvila sice zdvořile až sladce, ale jed jí odkapával ze rtů.

„Taky tě ráda vidím, Sallio," řekla Frigga a lehce drcla do Lokiho, který se probral z jeho chladného zírání. Zamrkal a pak se spěšně uklonil. Salliu doprovázeli strážci a další dva vysoce postavení Vanirové.

„Doufám, že princ přijde brzy," řekla a lehce pozvedla bradu, než prošla kolem královny a spolu se svými lidmi splynula s davem.

„Milá žena," zamumlal Loki a jeho pozornost si na chvíli získalo dění kolem. Smích a veselí zakrývalo napětí z faktu, že se Thor ještě nedostavil.