Age of Ice

Kapitola 4. - Ledová čarodějka

Loki stál v salónku a nervózně si mnul ruce. Snažil se svou nejistotu zakrýt za masku popuzení, ale měl pocit, že je průhledný jako voda, kterou zrovna Thor pomalu upíjel. Bylo to k nesnesení, protože nic nevěděl a nevědomost mu vždycky dokázala pocuchat nervy. Poslední kapka trpělivosti došla a s mírně nakrčeným obočím se podíval na Všeotce, který stál s pohledem upřeným někam do ztracena. Přišlo mu, že i když jeho tělo stálo přímo před ním, jeho mysl cestovala do neznámých končin.

„Otče," začal Loki a vytrhl Odina ze zamyšlení, „co se děje?" Možná byla jeho otázka jako trn, který se zapíchl do čerstvé rány, ale opravdu by to rád věděl. Nejen kvůli Thorovi, jehož ruka očividně ztrácela nejen cit, ale i hybnost.

Odin se na Lokiho chladně zadíval přísným okem, ale nepřišla žádná úsečná poznámka. Frigga sklopila pohled a promnula konejšivě Thorovi rameno. Na chvíli se její oči zvedly k jejímu choti a očividně sama netušila, oč se jedná.

„Ať už je to cokoliv, je to mocné," začal Thor a postavil se.

„To je bystrý poznatek, bratře," poznamenal Loki a než stačil Thor zareagovat, Frigga ho zarazila zamračeným pohledem.

„Thor má pravdu," podíval se na oba mladíky Všeotec a napřímil se v ramenou. „Mocnější než já. Tedy prozatím ne, ale může být, pokud jí to dovolíme."

„Jí?" zeptal se Thor náhle plný zvědavosti. Loki jeho zájem sdílel, jelikož schopnosti dotyčné musí být opravdu dobré. Dostat se nepozorován na Asgard není nic složitého, pokud jste dobrý čaroděj, kterým Loki byl. Proto se nebude nikdo divit, když za incident budou vinit právě jeho.

„Kdysi dávno na Jotunheimu žila Ledová čarodějka. Měla moc vládnout samotné podstatě zamrzlého světa a patřila mezi nejmocnější bytosti známého vesmíru. Jediné, co jí bránilo v běsnění, byl její prsten, díky němuž dokázala své schopnosti ovládat. Svou moc využívala k udržování blahobytu a dokonce bojovala proti hrozbám, které náš svět kdysi ohrožovaly. Pak se jí narodil syn, který byl... postižený. Nedokázala takovou potupu snést, a tak ho ukryla v temných hlubinách Jotunheimu. To byl její hřích, který začal nahlodávat její mysl. Vrcholem bylo, když se jí narodil druhý syn, stejně postižený." Odin se ve svém vyprávění na chvíli odmlčel a jeho mysl se opět ztratila v dálkách. Mluvil pomalu a s rozvahou, jakoby přemýšlel, co má vlastně říct. Očividně se jednalo o velmi dávnou historii, ale hrozba byla teď a tady. Ať už se té Ledové čarodějce stalo cokoliv, je zpět. „Přišla o zdravý rozum a její mysl se nakazila velmi temnými myšlenkami. Nejdříve chtěla zabít druhého syna, ale nakonec vzala život sobě a dítě nechala napospas smrti."

„A co se stalo těm synům?" zeptal se Loki, jelikož mu v tom příběhu přišli poněkud důležití. Navíc mu přišlo, že jim Odin něco tají, ale dostávat z něho tajemství je jako snažit se pohnout s tvrdohlavou herkou.

„Nikdo neví," řekl Odin a zhluboka se nadechl. „Ať už se děje cokoliv, problém pramení v Jotunheimu, ale než začneme jakkoliv jednat, musíme obstarat Asgard. Zvýšíme obranu a ty, Thore, se musíš nechat ošetřit."

Loki však neměl chuť nechat jejich konverzaci jen tak rozplynout jako dým. „Jak je možné, že za to může nějaká čarodějka, když je mrtvá, a jak byli postižení ti synové?" Bez obalu se začal vyptávat a sledoval neodbytným pohledem Všeotce, kterému začala docházet trpělivost.

„Řekl jsem, že se musí obstarat Asgard a ošetřit zranění, Loki," řekl tvrdě a podíval se na Lokiho přísně. „Zkus přispět i k něčemu dobrému." Poté odešel a Frigga ho spěšně následovala.