Age of Ice

Kapitola 1. - Přípravy

Loki se znuděně díval z okna svého pokoje a poslouchal šumění města. Nedalo se přehlédnout příprav k oslavě Thorových narozenin. Bylo to něco, co si nikdo nemůže nechat ujít. On by si je tedy ujít nechal, ale neměl moc na vybranou. Stále byl princem Asgardu... pod zámkem.

Zdobení města a paláce dokázalo zabrat i dny, ale tolik času teď na výzdobu neměli. Byla to tak trochu jeho vina, ale upřímně mu tahle šaškárna přišla zbytečná. Tedy jako dítě si to užíval, ale to ještě žil ve lži. Teď už na to měl jiný - jasný - názor. I kdyby měl slavit s nimi, neměl na to náladu. Už si ani nepamatoval, kdy se pořádně vyspal. Byl z toho podrážděný a ještě víc při pomyšlení, že se na tu oslavu bude muset aspoň na chvíli dostavit. Lid i hosté budou chtít vidět, že je rodina pohromadě. Vtipné.

Mírně nakrčil obočí a ohlédl se za sebe. Přišlo mu, jakoby mu někdo dýchl na krk, ale nejspíš se mu to zdálo. Určitě se mu to zdálo. Zaryl pohled do dveří, na které někdo zaklepal. Nestihl se ani nadechnout a do pokoje vpadl Thor v celé své velikosti.

„Bratře," zvolal a usmál se, ale pak si odkašlal a zavřel za sebou dveře, „přišel jsem ti ulehčit od tvého věznění."

„To je skvělé," zamumlal Loki ironicky a povzdechl si. Thora se stejně jen tak nezbaví, takže bude jednodušší, když si ho ‚vyslechne'.

„Otec o tobě zatím nechce mluvit. Přeci jen jsi ho chtěl zabít... zase," řekl Thor a posadil se do křesla.

Loki otevřel ústa, ale nakonec jen naprázdno sklapl a polkl. A zase se mu to nepovedlo, ale tentokrát byl blízko. Ovšem, tím se nic neměnilo.

„Chtěl bych, abys přišel na mou oslavu narozenin," oznámil bratr a Loki věděl, že ho přijde přemlouvat. Nebo mu aspoň domluvit osobně.

„Nechápu, co je na tom tak vzrušujícího. Tahle šaškárna se připravuje každý rok," řekl Loki a lehce mávl rukou.

„Tak narozeniny snad fungují, ne?" pozvedl obočí a podíval se Lokimu do očí.

„Ale já toho nemusím být součástí." Loki si při těch slovech položil ruku na hruď a přešel ke knihovně. Vzal si knihu, ale pak si uvědomil, že ji vlastně nepotřebuje, a tak ji vrátil zpět.

„Máš dvě možnosti," začal Thor a postavil se. „Buď budeš zavřený, nebo s námi strávíš aspoň pár hodin. Samozřejmě tě budeme hlídat, a jestli něco zkusíš, vrátíš se sem. Rychle." Loki nepochyboval o jeho slovech a musel předstírat, že se nad tím přemýšlí. Přišlo mu, že je tu zavřený věčnost, a tak mu nabídka volnosti přišla lákavá. Volnost nebylo zrovna správné slovo, ale nebylo by špatné uvolnit ten řetěz.

„Fajn," odpověděl nakonec a podíval se na bratra, který se hned usmál a sepjal ruce. Loki si založil paže na hruď a Thorovo nadšení nesdílel.

„Matka bude mít radost. Měla o tebe starosti," řekl Thor a přešel k němu. To Loki věděl a ona byla jediná, která věděla pravý důvod. Možná ještě Odin, který však nejevil zájem o jeho noční můry, které dokázaly znepokojit jeho manželku. Zhluboka se nadechl a napřímil se, když mu Thor položil ruku na rameno a lehce s ním zatřásl.

„Přijdu, ano," přikývl Loki a setřásl ruku ze svého ramene. „Chtěl bych být o samotě."

„Jistě," přikývl Thor a vydal se ke dveřím. Ještě se však otočil a letmo si prohlédl bratra, který stále stál u knihovny. „Využij čas a zkus vymyslet něco, co nikoho nezabije." Poté vyšel z pokoje a zavřel dveře.

Loki si opět vytáhl knihu z knihovny a sedl si na postel. Otevřel knihu a pokusil se začíst.

***