Age of Ice

Kapitola 6. - Začátek cesty

Bylo nemožné ignorovat zakolísání v síle, která obklopovala celý Asgard. Poté, co se trochu vzpamatoval, se Loki rozeběhl za Friggou. V půli cesty si uvědomil, že snad cítil něco jako starosti. Starosti o muže, který mu lhal. Při těch myšlenkách se ušklíbl a přeci jen zpomalil, aby jeho příchod nebyl moc afektovaný. Frigga vběhla do ložnice svého chotě a hned přistoupila k Odinovi, který seděl na kraji postele a držel se za srdce.

„Co se stalo?" zeptala se hned a chytila ho za ruku.

„Viděl jsem ji," řekl a zvedl pohled. „Pomalu získává více a více síly. Teď už jsem cítil, jak se pokouší dostat sem, a tak jsem jí v tom zabránil. Asi jsem ji naštval." Postavil se a napřímil se. I přes unavenost, která z něj doslova zářila, působil stejně majestátně jako vždy. „Dokud jsem živ, hranice Asgardu nepřekročí. Teď už to pro ni nebude tak snadné."

Loki si oddechl a sám sobě se vysmál, že si o takového muže vůbec dělal starosti. Bylo to naprosto patetické. Akorát se tu zdržovali, což byl možná i záměr útočníka. Kolikrát se jim asi postaví do cesty, aby zabránila jejich odporu. Vzhledem k tomu, že neměl moc čím přispět, se rozhodl ponechat boj na Thorovi a té pijavici.

„Měl bys už jít konečně spát, aby sis odpočinul," pronesla Frigga a veškerá její pozornost směrovala k Odinovi, který nijak nenamítal.

Loki je chvíli pozoroval, než vycouval z ložnice a zavřel. Jen matně si pamatoval, že mu Frigga chtěla něco říct, ale teď to nebylo to nejdůležitější. Tohle pozdvižení bylo přeci jen k něčemu dobré. Vzpomněl si, co to vlastně chtěl. Rychle se vrátil do pokoje a vzal si knihu, dvě dýky a dlouhý černý plášť s kápí, kdyby náhodou. Místo slavnostní róby se nasoukal do černé tuniky a zeleno černého kabátu se zlatou přezkou. Všechno si zabalil do brašny a vyrazil. Bylo by snazší, kdyby si všechny ty věci mohl vykouzlit, ale bohužel se musel zařídit jako obyčejný budižkničemu.

Thor na něho čekal pod hlavním schodištěm a tvářil se napjatě. Amora mu něco našeptávala a mírně u toho krčila obočí. Loki nad tím jen pozvedl obočí a těkal pohledem z jednoho na druhého.

„No konečně," podívala se na něho Amora a sjela ho pohledem. „Něco méně nápadného se nenašlo?"

„Nezačínej s tím," varoval ji Loki a upravil si řemen brašny. „Podívej se na něj," ukázal na Thora, který se na cestu nijak nepřipravil, protože už teď vypadal jako vandrák. Oblečení však nebylo to, na co poukazoval. Jeho zlatou hlavu znají ve všech světech a s tím kladivem určitě pozornost nevyvolá.

Thor, který nijak nedal znát popuzení, zahákl Mjölnir za opasek a schoval ho pod plášť stejně jako postiženou paži. „Spokojený? Sif nám připravila koně. Chtěli se vydat na výpravu s námi, ale nakázal jsem jim, aby chránili Asgard během naší nepřítomnosti."

Aspoň něco pozitivního, pomyslel si Loki a rozešel se ke stájím. Jakožto samozvaný velitel skupiny převzal vedení a nechal ty dva za sebou, ať si dělají, co chtějí. Samozřejmě, že si hned začali povídat a Amora si nemohla odpustit pár poznámek k jeho maličkosti.

„Je vždycky takhle nabručený?" zeptala se Thora a dávala si záležet, aby její šepot dolehl i k Lokiho uším.

„Ne. Občas se i směje, když mi něco provede," odpověděl a usmál se.

„A zajímá ho něco jiného, než sedět zavřený v pokoji?"

„Zajímá, ale člověk se v něm nevyzná," pokrčil Thor rameny a zvedl pohled k Lokimu, který napjatě šel před nimi a snažil se udržet své jedovaté poznámky pro sebe. Odmítal vyhovět provokacím a pobavit Amoru.