Age of Ice

Kapitola 12. - Bratr

Loki seděl ve velkém pohodlném křesle potaženém tmavě rudou látkou se zlatým vyšíváním. Salónek, do kterého je zavedli, byl útulný a bohatě zdobený. Cítil se vážně důležitě a veškerá nervozita vyprchala ve chvíli, kdy mu dali nějakou sladkou zlatou tekutinu. Měl v sobě už dva poháry, které dokázaly vystřelit jeho sebevědomí vysoko do oblak. Jeho plán musel vyjít. Thor si tím tak jistý nebyl a dával to najevo všemi možnými prostředky. Amora a Sif stály opodál a s úžasem si prohlížely zdobení.

Do salónku vešel elf z náměstí, který se stihl obléct do černého, více skromného roucha. Cestou se jim představil jako Jarvin. Prošel kolem Thora a dával si velmi záležet, aby si udržel odstup. Víc z odporu k jeho neupravenému zevnějšku než ze strachu. Vznešeně se posadil do křesla naproti Lokimu a povzdechl si.

„Mluvil jsem se Správcem a souhlasil. V těchto těžkých dobách se chudák přiklání k zoufalým řešením," pronesl nešťastně. „Ten vězeň se jmenuje Helblindi, ale říká si Vlk. Potuluje se v lesích už nějakou dobu a jeho přítomnost nás velmi znepokojovala. Navíc ty vraždy... Tajemní cizinci zde nemají místo. Kdybych ho popravil, lid by se cítil o trochu lépe."

„Jenže jeho smrtí by ty útoky nepřestaly, že?" zeptala se Sif s chladným pohledem. „To zabíjíte každého cizince jen proto, abyste se cítili lépe?" Její tón se Jarvinovi moc nelíbil. Loki zvedl ruku a smířlivě se usmál.

„Přejdeme k věci," řekl, aby zabránil komplikacím. „Můžeme vyrazit hned zítra. Po dlouhé cestě jsme unavení a navíc ten Vlk bude také potřebovat odpočinek. Můžu ho vidět?" Nechtěl znít moc naléhavě, ale v duchu si přál, aby ho za ním pustili aspoň na pár minut.

„Jistě," pokrčil rameny Jarvin. „Snad s ním bude řeč. Občas ho trestají víc, než by měli." Loki si jejich trestání představoval jako mučení, o kterém Jarvin mluvil jako o každodenní aktivitě, na které nebylo nic divného. Vysoký elf se postavil a pokynul Lokimu. „Můžete jít jen vy."

„Rád bych s sebou vzal tady Anora. Je to zdatný léčitel." Krátce se podíval na Amoru, která ihned důrazně přikývla s mírným úsměvem. Podívala se na Jarvina a přistoupila k Lokimu. „Nemůže mluvit."

„Ah, dobře," pronesl Jarvin zcela nezaujatě. ,,Aspoň nemusíme plýtvat zásoby vlastních léčitelů." Jarvin vyšel ze salónku a vyrazil chodbou aniž by čekal na své hosty. Loki se rychle podíval na Thora a snažil se mu všemi možnými mimickými prostředky naznačit, aby zůstali tady a nic nedělali. Thor jen zvedl ruku s palcem nahoru a šel se uvelebit do křesla.

Dle slov Jarvina se nacházeli v Paláci Spravedlnosti, kde sídlila nejen stráž, ale i důležití hodnostáři, kteří rozhodovali o životech každého nešťastníka, který se jim dostal pod ruce. Někde v hlubinách paláce se nacházelo vězení. Některé části paláce byly postaveny z hladkého šedého kamene, jiné tvořilo dřevo z všudypřítomných kořenů. Dokud okny prosvítalo denní světlo, Loki se necítil tolik sklíčeně. Ve chvíli, kdy sestoupili schodiště a ocitli se v těsnějších temných prostorách, kde svítila pouze zlatá světla zachycená v lucernách, vše působilo mnohem nepřátelštěji. Stráže měli černé kožené zbroje, kápě a šátky, kvůli kterým jim nebylo vidět do tváří.

„Nakonec chodby a vlevo," řekl Jarvin, a než se Loki stačil na cokoliv zeptat, zmizel za dveřmi a nechal je tam samotné. Loki jen naprázdno zalapal po dechu.

„Takže, jaký je plán? Ty sejmeš ty dva a já tamty?" zeptala se tiše Amora.

„Ne... Nebudeme s nikým bojovat," zašeptal rázně a vyrazil chodbou. Všechno by bylo jednodušší, kdyby mohl kouzlit. Snažil se pohledem vyvarovat strážným a sebejistým krokem procházel kolem nich, jakoby tam ani nestáli.