Age of Ice

Kapitola 10. - Alfheim

Loki seděl v trávě a mezi rty mnul stéblo. Sif ležela hned vedle a občas se na něho zvědavě podívala. Bylo ticho a vůbec to neutíkalo. Čekání na Thora bylo čím dál otravnější a Lokimu to začalo lézt na nervy. Groa přecházela sem a tam, aby si zkrátila dlouhou chvíli. Vypadala zamyšleně a její výraz působil ještě víc chladně a nepřístupně, než normálně. Loki ji sledoval a prohlížel si její rysy, které byly to jediné, co ho zaujalo. Jeho zkoumavý pohled ji nejspíš tak propaloval, že se zastavila a podrážděně mu pohled oplatila.

„Co je?" zeptala se a dala si ruce v bok. Sif ta otázka zaujala, sedla si a zatěkala mezi nimi pohledem s mírně pozvednutým obočím.

„Jak dlouho to bude trvat?" vyndal si stéblo z úst a odhodil ho. „Tu dřív vysedím důlek než se Thor vyhrabe z toho doupěte."

„Každý má tolik času, kolik potřebuje," odpověděla Groa a kysele se pousmála. „Klidně se do té země propadni." Poté se otočila a pokračovala v chůzi. Sif se tiše zasmála a zadívala se na Lokiho s naprostým souhlasem. Lokiho to kupodivu umlčelo a po další nekonečné chvíli čekání se skutečně Thor vrátil s dosti pochmurným výrazem. Sif s Lokim se zvedli ze země a Groa se na blonďatého prince zadívala se špetkou zvědavosti v očích.

„Ta kletba," začal a položil si ruku na schovanou paži, „bude postupovat dokud nezabijeme zdroj. Jak můžeme zabít něco, co už je dávno mrtvé." Dělal si starosti, protože pokud si nepospíší, možná už nebude v jeho případě co zachraňovat.

„To nemusí být úplně pravda," řekla Groa a poklepala si ukazováčkem o bradu. „Lidé věřili, že je Loki zrzavý a taky to není pravda."

„Proč tohle musíš zrovna teď vytahovat," procedil Loki skrze zaťaté zuby.

„Nevím, zrovna mě to napadlo," usmála se a pak se zadívala na Thora, který si Lokiho prohlížel s přimhouřenýma očima, jakoby chtěl prohlédnout skrz další jeho lež. „Není zrzavý. Každopádně byste se měli vydat na cestu. Myslím, že moc dobře víš kam." Poslední slova pronesla směrem k Lokimu, který mírně přikývl a zatěkal pohledem mezi Sif a Thorem.

„Alfheim." Svět elfů a jedna velká džungle, kde se bude ztracený bratr těžko hledat.

***

„Takže ty nepůjdeš s námi?" zeptal se Loki a zadíval se na čarodějku s kočkou v náručí. „Možná by ses nám i hodila," dodal rychle a založil si ruce na hrudi.

„Musím chránit vědmy, kdyby se něco stalo," odpověděla a jeho další poznámky si nevšímala. „Navíc už jednu čarodějku máte." Po těch slovech se Loki kysele ušklíbl a jako naschvál se ozval ten otravný hlas.

„Tak jsem tu!" ohlásila se Amora a postavila se vedle Sif, která kontrolovala zásoby. Zvedla k ní krátce pohled a usmála se. „Někdo přeci musí chránit dva prince v nesnázích a my dvě to zvládneme zcela bez problémů."

„Jo, to máš pravdu," řekla Sif pobaveně a i Thor se krátce zasmál. Jedině Lokiho ego to nesnášelo dobře a hned se podíval na Grou, která jen pokrčila rameny s omluvným pohledem.  

„Nevím, kde přesně vás to vyhodí, ale vy si nějak poradíte," řekla Groa a pokynula Lokimu, aby se postavil k ostatním do kruhu ze zlatého světla. Kočku položila na zem a ta hned zmizela, jelikož tu pro ni nebylo nic zajímavého. Poté zvedla paže do vzduchu a pronesla zaklínadlo: „Reis til Alfheim!"

Loki v tu chvíli sklopil pohled ke zlatému kruhu, ze kterého vytryskl proud bílého světla a celý svět zmizel v záplavě záře. Zavřel oči a přikrčil se, jelikož netušil, co je vlastně čeká. V další chvíli mu zmizela pevná země pod nohama a bez varování padal vzduchem. Svět opět získal barvy a před sebou viděl jen jasně modré nebe. Ve chvíli, kdy se přetočil čelem k zemi, s výkřikem zjistil, že padá rovnou do koruny obrovského stromu.

Tohle je ohrožení života! Funguj!  Vší silou vůle se pokusil vyždímat byť špetku magie, ale pádu nic nezabránilo. Sakra. Schoulil se a paží si kryl hlavu, když narazil do peřiny z listů, která ho však nezadržela. Propadl se a s bolestným hekáním narazil do několika větví, než se mu konečně podařilo se zachytit. Visel na větvi za zaháknutou nohu a rychle se přitáhl i rukama. Bolelo ho celé tělo a nejhůře na tom byl levý bok, který o sobě dával vědět s každým dalším pohybem. Ignoroval bolest a vytáhl se, aby si sedl na větev a zamyslel se nad způsobem, jak nejlépe slézt dolů.

„Loki?" ozvala se Sif, která přešla ke kmeni stromu a zadívala se nahoru. Když si všimla postavy sedící na větvi, bránila se deroucímu se smíchu.

„Jak? Co tam dole děláš?" zeptal se naštvaně a pomalu se postavil. Přidržoval se silného kmene a volnou rukou se chytil za bolavý bok.

„Amora nás snesla kouzlem na zem. Tebe asi... nestihla," odpověděla Sif omluvně a pokrčila lehce rameny. Jako na zavolanou se vedle ní objevila Amora a vyprskla smíchy, když viděla Lokiho ve větvích. Loki se nasupeně zamračil a odvrátil pohled někam do koruny stromu.

„Nemůžeš ho sundat," zeptala se Sif Amori.

„Nechci pomoc! Můžete laskavě odejít?" vyštěkl hned při pomyšlení, že by mu měla ta slepice pomáhat. Byl přesvědčen, že to udělala naschvál a nehodlal ji udělat tu radost a prosit o pomoc.

„Loki, nech toho," řekl Sif s rukama v bok a lehce naklonila hlavu na stranu. „Na tohle nemáme čas."

„Ne!" Stál si za svým a pevně semkl rty, když začal pomalu slézat.

„Tak ho nech. Můžeme se zatím podívat kolem a zjistit, kde přesně jsme," řekla s klidem Amora a Sif s ní nakonec souhlasila a odešla. Nechaly Lokiho,který po dlouhém sestupu s námahou nakonec dopadl nohama na pevnou zem a letmo si prohlédl odřené ruce.

Hned bylo poznat, že jsou ve správném světě. Dlouhá světle zelená tráva, zdravé silné stromy s lehce nazlátlou kůrou, které byly na pár místech porostlé nějakou popínavou rostlinou a rozmanité zvuky lesa. Proč je musela přemístit zrovna do lesa, ve kterém budou určitě bloudit.

„Loki!" zavolala Amora a Loki se za ní vydal, jelikož to znělo docela naléhavě. Všichni tři stáli u kraje srázu a dívali se na něco pod ním. Loki přistoupil k Thorovi a lehce pootevřel ústa, když se zadíval na město, které se rozléhalo pod nimi. Spletenina kořenů snad z celého lesa, do kterých bylo vyřezáno celé město, připomínala svíjející se hady. Všemu vévodil palác z bílého kamene, jehož věž zářila žlutým světlem jako maják. Bylo to neuvěřitelné.

„Nechci malovat čerta na zeď, ale nemyslím si, že by se ledový obr schovával zrovna... v tomhle," pronesla Amora a ukázala na město.

„Nebo by to mohlo být právě to nejlepší místo," řekla Sif vážně a zadívala se na Lokiho. Důkladně si ho prohlédla a povzdechla si. „A nebude to snadné."