He waits✔️

I'm going to report it

Caitlin:

Jako každé ráno mě probudil budík připomínající, že vstávám do školy vypla jsem ho a více se zachumlala do teplé peřiny. O několik minut později přišla do mého pokoje mamka: ,,Zlatíčko vstáváme a jde se do školy." Usmívala se na mě: ,,Není mi dnes dobře." Zamumlala jsem do teplé přikrývky: ,,Copak?" Posadila se na mou postel s lítostivím pohledem. ,,Bolí mě břicho." Zalhala jsem. Mamka si povzdechla: ,,Nejdříve Kelly a teď ty." Odmlčela se: ,,Musím jít do práce, zvládni to s Kelly. Ahoj." Vtiskla mi polibek na tvář a odešla. Popravdě nevím proč tolik vyvádím kvůli včerejšku. Přeci se ze mě nestane ustrašený občan. Zkusím něco sama vypátrat a poté ty blbce půjdu udat, ale jak když znám jen jedno jméno? Pípl mi mobil což znamenalo příchozí zprávu. Odemkla jsem mobil a přečetla si esemesku od Daniela.

DANIEL: Nejdeš do školy?

ME: Dnes ne, zalhala jsem mamce, že mě bolí břicho..

DANIEL: Mohu přijet? Nějak to zkusíme vyřešit.

ME: Klidně doma je jen Kelly s angínou, ale ještě spí.

DANIEL: Ok. Stejně se mi nechtělo do školy.

Uchechtla jsem se. Mobil jsem opět odložila na noční stolek a zvedla se z postele. Přijde Dan, takže se musím alespoň trochu upravit, aby se mě nelekl. Pochybuji, že stíhám sprchu. Rozčesala jsem si své rozcuchané vlasy z noci a poté si vyčistila zuby a opláchla obličej. Následně jsem došla do šatny a vybrala si na sebe šedé tepláky a bílé tričko. Když jsem stlala postel, tak se opět rozezněl můj mobil v hlasitém pípnutí.

DANIEL: Jsem před domem.

Usmála jsem se a zmizela po schodech u hlavních dveří. Otevřela jsem je a hned padla Danovi okolo krku: ,,Ahoj." Usmála jsem se na něj: ,,Ahoj." Také se usmál, ale o něco sladčeji než kdy dřív: ,,Nechtěl jsem zvonit jestli Kelly spí." Promluvil, když si zouval boty: ,,Snad ještě spí. Potichu a pojď ke mně do pokoje." Rozkázala jsem a rozešla se směrem do svého pokoje.

Když jsme vešli Dan se mi okamžitě rozvalil na postel: ,,Četl jsem tvou včerejší zprávu." Uchechtl se: ,,Moc se bojíš." Prohodil rameny a posadil se: ,,Já, že se moc bojím? Kdo se mi to snažil rozmluvit?" Vyjela jsem na něj: ,,Ouh, klid." Zasmál se. Stáhla jsem svou naštvanou grimasu a začala se smát: ,,Napadlo mě to ohlásit na policii." Sedla jsem do svého křesla, který stojí před pracovním stolem: ,,A co jim chceš říct? 'Bacha Bizzle je v té vypálené budově za městem'." Uchechtl se a protočil oči. Co to s ním je k sakru?

,,Ať chceš nebo ne, ale tohle není člověk." Vztek se mi přímo vařil v krvi: ,,Ach můj bože, nedáš si říct." Protočil oči na oplátku. Vážně nechápu co se s ním přes noc stalo.

Sebrala jsem se A šla do šatny si obléct bundu. Když jsem se vrátila, tak na mě padl udivený zrak patříc Danielovi: ,,Chci se stavit ve městě. Svezeš mě?" Zeptala jsem se: ,,Jasně, že jo." Konečně se upřímně usmál a společně semnou sešel točité schodiště.

Nastoupili jsme si a Dan se rozjel směrem do města.

,,Díky za svezení, dál už to zvládnu." Mrkla jsem na něho: ,,Kam chceš jít?" Nadzvedl obočí: ,,Na policejní stanici." V jeho tváří se myhl vztek: ,,Nechoď tam. Prosím." Zaškemral. To určitě. Zabouchla jsem dveře od jeho auta a běžela ke stanici. Otevřela jsem dveře a viděla zde pobýhat pár strážníků. Dále mladé holky sedící na dlouhé lavici. Postarší paní a pán. I oni o někoho přišli? Všichni seděli jako přibití k lavici s grimasama na rozplakání. Přisedla jsem si k děvčatům. Byly to dvě mladé dívenky, možná starší než jsem Já. Hubenější postavy. Jedna brunetka a druhá blondýnka, měla jsem světlejší vlasy.