He waits✔️

Fifth month

Caitlin

Seděla jsem na zápraží a vzhlížela do pusta. Byl klidný podzimní den. Na sobě jsem měla huňatý svetr a huňatou deku, Tak, abych nenastydla.

Popíjela jsem čaj a přemýšlela. Nevěděla jsem zda je dobré čekat miminko s člověkem jako je Jason. Hádáme se kvůli blbostem už přes měsíc. Často bývá pryč.

Ozval se zvuk motoru a pískání pneumatik, Jason přijel domů. Podívala jsem se na něj. Vystoupil, měl sluneční brýle na nose a bílé triko od kapek krve. Nahodila jsem zmatený pohled, takhle totiž chodíval furt.

Hodil po mě pohledem a zmizel v domě ani slovo neprohodil, mrzelo mě to. 

Dopila jsem čaj a vešla zpět do domů, do tepla. Odložila jsem hrneček a zamířila si to do obýváku. Na stole leželi dva nože a pistole, bezpochyb to patřilo Jasonovi. Jeden nůž byl od krve. Panebože. Posadila jsem se na pohovku a ztěžka ignorovala věci, které se mi honili hlavou. Zapla jsem televizi a koukala na nějakou komedii.

Po chvilce přišel Jason, na sobě kraťasy a bez trička. Vlasy rozházené do všech světových stran a mokré. Od někud vytáhl kus hadru, otřel nože a schoval do pouzder, uchopil zbraň a vyčistil hlaveň, následně doplnil zásobník náboji a opět zmizel. 

Stekla mi slza, hřbetem ruky jsem jí setřela. Zazvonil mi telefon v jídelně. Zvedla jsem se z gauče a došla si pro něj, ale hovor jsem vzít nestihla, protože ho držel Jason pevně v rukou a civěl na displej: ,,Tohle už přeháníš." Řekla jsem dost hlasitě, aby mě slyšel. Ignoroval mě, přijal hovor.

,,Prosím?" Odkašlal si. ,,Ne, není tu. Nevim kde je." Odendal mobil a típl hovor, vypl ho a uschoval do jeho kapsy: ,,Hej." Vyjekla jsem. Nechápu proč mi sebral mobil. ,,To časem pochopíš." Bez pohledu odešel do sklepa.

***
Pochodovala jsem sem a tam. Přemýšlela jsem co se mu honí hlavou.

Najednou přiběhl ze sklepa nahoru. Byl rudý od vzteku, oči tmavé a zaťaté zuby.

,,Sbal se!"  Křikl po mě. ,,Proč?" Nechápala jsem. ,,Kurva neptej se na hovadiny a mazej nahoru!"  Když jsem stále nešla, tak mě drapl do náruče a vedl nahoru. Kde mně donutil si zabalit. Měla jsem asi dvě tašky a Jason také.

Nanosil to do auta a poté zamkl dům. S Bethany jsme si vyměnili nechápavé pohledy. Jeli jsme společně.

,,Co se děje Fredo?" Zeptala se Beth. Zaslechla jsem než jsem byla strčená do auta.

***

Jason mlčel a já vlastně také. Do ticha šeptalo rádio uklidňující melodii. Všude kolem byla tma, pouze pouliční lampy svítily venku. Jeli jsme po dálnici.   Hlavu jsem měla opřenou o studené okénko a pozorovala kapky deště.

Najednou se něčí ruka ocitla na mém stehně a následně i na vybouleném bříšku.  ,,Promiň mi mé chování." Řekl provinile.  Zvedla jsem s údivem hlavu z okénka a podívala se na něj: ,,Asi dobrý." Pokrčila jsem rameny a následně se vrátila ke své tehdejší činnosti. ,,Já vím, že jsem to posral, jenže bylo hodně práce, která se teď obrátila proti nám."  Znovu mluvil. ,,O jakou práci jde?" Zůstala jsem ve své pozici. ,,Pozabíjeli jsme pár lidi z nepřátelských gangů, jenže nebyli jediný a teď jdou oni po nás, musíme se schovat."  A teď to všechno vysvetlil i, když nechtěl. Už chápu krev na tričkách, tváří či rukou, nože od krve. Nechutné, hnusilo se mi to, ale co s tím mohu dělat.

,,Ještě takových dvacet minut a budeme tam." Promluvil opět do ticha. Byla jsem v polo spánku, nepohodlném. ,,Kam to vlastně jedeme?" Zeptala jsem se doufajíc, že mi to prozradí. ,,Kousek za Kanadu, nemají šanci nás najít. Nechci vás táhnout moc daleko." Pohladil mé bříško. ,,Kde budeme bydlet a co náš nový dům." Plašila jsem. ,,Lásko Neboj, nějakou dobu budeme tady je to menší vila, ale všichni se vejdeme a do nového domu se určitě brzy vrátíme. Slibuji." Usmál se na mě a pokračoval ve sledování vozovky.  Mrzelo mě to. Náš nový domov bude jenom tak ležet ladem.

***

Upřímně jsem moc nadšená nebyla. Únava na mě doléhala už v autě a teď ještě vybalování. ,,To nech na zítra lásko." Obejmul mě Jason ze zadu. ,,Půjdu si lehnout." Mrkla jsem na něj. Dala jsem si rychlou sprchu a poté zalezla do postele. Jason ještě něco řešil s klukama.

Názor ? Plánuji, že dopíšu devět měsíců, pak rok miminka a možná ještě jeho dospívání v jedné kapitole např. 10 let. Ale to jste jistě sami pochopili. Takže mockrát děkuji za vaše názory, hlasy. Mám vás moc ráda. ❤❤🖤 dovedete zvednout náladu, když jsem na tom bledě. Co škola? Baví vás jde vám to zatím? Už jste dostali nějakou 5tku?😂😊