Jason McCann alias Bizzle. Všemocný mafián, který se probojoval až na samotný vrchol všech padouchů. Bizzle jehož jméno zná každá živá osoba v tomto městečku až na jednu dívenku, která se vrací z prázdnin.
Vím, že už jsem s mafií otravna, ale milu...
Dnes je středa a já zrovna sedím v lavici s Felicity na hodině matematiky.
,,Slečno Cupr je vám dobře?" Otázala se najednou naše učitelka: ,,No ani ne, mohla bych odejít." Přikývla mi na souhlas. Sbalila jsem si učebnici a sešit a vypálila ze třídy. U skříněk jsem si oblékla teplejší bundu a obula své boty na tkaničku. Z kabelky jsem vylovila telefon a napsala jsem Naomi
ME: NENÍ MI DOBŘE. PŮJDU DŘÍVE DOMŮ.
Odeslala jsem zprávu a opustila školu. Jemný větřík mě ovanul po tvářích jak mile jsem vyšla. Ruce jsem vsunula do kapes a vydala se po cestě k našemu baráku. V podstatě se tu nic nezměnilo, lidé jsou stále zalezlí a od teďka se k nim přidávám, bojím se toho stejného člověka jako všichni ostatní.
Zahla jsem do ulice, kde bydlím a těsně před naším barákem parkovalo černé sportovní auto, které vlastní Jason. Rozsvítil světla, která svítila do ostré bílé barvy A pomalinku napříč mě se rozjel. Srdce mi vynechalo pár úderů a můj dech byl více zběsilejší. Stála jsem jako přikovaná k betonovému chodníku. Mám snad utéct? Slzy se draly do mých očí, mám z něho opravdu velký strach.
Přijel až ke mně a zastavil. Stáhl své tmavě černé okénko do poloviny s úšklebkem na rtech.
,,Říkal jsem si, že tě pojedu zkontrolovat, ale potom mi došlo, že jsi ve škole, ale jak vidím, tak jsi asi za školou." Vysmál se mi. Najednou mým tělem projela vlna vzteku: ,,Nejsem za školou, jen mi nebylo dobře." Odcekla jsem mu do takové míry jak mi strach z něj dovolil. Uchechtl se a začal chytat za kliku auta. Právě teď jsem si řekla, že musím být silná a potlačit chuť utéci.
,,Mimochodem, kdy k nám zase příjdeš?" Usmál se, samozřejmně jak jinak než arogantně: ,,Nevím." Zklopila jsem zrak a chtěla odejít, ale zachytil mě za mé zápěstí: ,,Kam pak?" Nadzvyhl své obočí: ,,Chci jít, je mi zima a není mi dobře." Zamumlala jsem a vytrhla mu mou ruku: ,,Fajn, kolem jedenácté tě přijedu zkontrolovat." Mrkl na mě a nastoupil do auta. Ani jsem nestačila cokoliv říct a byl pryč.
Vešla jsem do domu a zamkla za sebou. Vyzula jsem si boty a rozešla se do svého pokoje. Nechci ho tady. Máma s Kelly jsou pořád pryč a Naomi jen tak od přítele nepůjde, když je máma pryč.
Začala jsem brečet na své posteli a jen tiše doufala, že se neukáže.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po nějaké té hodince brečení na mé posteli se domem rozezněl zvonek. Nadskočila jsem a rychlostí blesku se podívala na malé hodiny ležící na nočním stolku. Ulevilo se mi, když bylo teprve pět hodin odpoledne. Z křesla jsem vzala svou bílou mikinu a oblékla si jí, následně jsem přešla dolů a otevřela.
Před barákem stál Daniel s utrápeným výrazem. ,,Ahoj." Promluvil tiše: ,,Ahoj." Odstoupila jsem odedveří a okamžitě mu padla kolem krku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Dane já nechci, aby sem přijel." Řekla jsem najednou. Daniel mě pustil a chytil mě za ramena: ,,On sem chce přijet?!" Zněl naštvaně: ,,Ano." Fňukla jsem načež mě Daniel pohladil po vlasech: ,,Promluvím si s ním. Neboj." Znovu mě objal a následně odešel. Ten se tu moc dlouho nezdržel.
Poté jsem si dala přímo vařící sprchu a uklidnila tak své tělo. Vylezla jsem s osuškou obmotanou okolo svého těla a přešla k zrcadlu. Odličovacími ubrousky jsem se zbavila zbytky smytého make-upu. Na sebe jsem navlékla nějaké volnější dlouhé tričko a pod to černé pyžamové kraťásky. Sice se v celém baráku topilo, ale mě byla zima. Oblékla jsem na sebe bílý huňatý župánek a sešla schodiště do kuchyně, kde jsem si připravila večeři. Nakrájela jsem dva plátky tmavého pečiva, to jsem pomazala mazacím sýrem a šunkou. Ještě jsem si uvařila čaj a sedla si společně s mou studenou večeří ke stolu v obýváku a koukala na svůj oblíbený seriál.
*
Musela jsem u toho usnout, protože mě probudil zvuk našeho zvonku. Zvedla jsem se z gauče a koukla se na hodiny: dvě minuty po jedenácté. Sundala jsem si župánek, protože mi bylo teplo a šla otevřít. Byla jsem ještě taková rozespalá a proto mi v tuto chvíli bylo všechno jedno. Protřela jsem si oči a podívala se na dotyčného, který mě v tuto noční hodinu přišel navštívit: ,,Nechtěl jsem tě vzbudit." Pohladil mou ruku čímž jsem zareagovala rychlým vytrhnutím na což si povzdechl: ,,Můžu dál?" Podívala jsem se na něj a už jsem chtěla říct, že ne, ale všimla jsem si natrhnutého rtu a malých oděrek po celém obličeji: ,,Panebože, co se ti stalo?" Vydechla jsem a přiložila si obě ruce na rty. Z věnčí do baráku šel už chlad což mi způsobovalo husí kůži. Odstoupila jsem odedveří ze dvou důvodů. Chci ho ošetřit, protože jsem zkrátka milá duše a hlavně mi byla zima.
Zavedla jsem ho do kuchyně a odběhla pro lékárničku: ,,To není nutný." Uchechtl se, když viděl jak dávám dezinfekci na maličký tampónek: ,,Pšt." Usmála jsem se zákeřně. Přiložila jsem mu tampónek na prvních pár oděrek a takhle to pokračovalo
,,Ták a je to hotové." Usmála jsem se a chtěla odejít společně s lékarničkou, ale chytl mě jednou rukou zepředu za pas, čímž mi zamezil pokračování v cestě: ,,Děkuju." Usmál se chladně až mě zamrazilo. Odešla jsem a hned se vrátila: ,,Jasone co se ti stalo?" Zamračil se což mě vyděsilo. Zasmál se: ,,Vadí mi, že se bojíš na cokoliv zeptat. Víš obecně za to lidi střílím, protože mi vadí jejich otravné otázky, ale od tebe ne, takže se ptej." Mrkl na mě a znovu spustil: ,,Víš, Mluvil jsem s Danielem, když v tom nás přepadl nižší gang a už to jelo." Zhrozila jsem se: ,,Je Dan v pořádku?" Vychrlila jsem nahned: ,,Jo je." Zavrčel: ,,Už půjdu." Přikývla jsem a šla ho vyprovodit. Když odešel a já slyšela zvuky auta, sjela jsem po hlavních dveřích až dolů na podlahu.
