He waits✔️

Nightmares

Caitlin:

Vymrštila jsem se do sedu a začala nekontrolovatelně vzlykat: ,,Pšt zlatíčko jsem tady." Vtáhla mě do objetí mamka. To díky němu mám ty noční můry, to on za to může! ,,Zlato co kdybychom šli toho hajzla zítra nahlásit?" Promluvila do ticha mamka a hladila mě po vlasech. V tuhle chvíli se mi všechno zastavilo. Udat Jasona? Je pravda na jednu stranu, že jsem ho už předtím byla nahlásit a to za úplnou pitomost, ale co já na něho vlastně vím? Vím jen To, kde bydlí, že má u sebe zbraň A, že zabil chlapa, bude to stačit?

,,Zlato?" Vyrušila mě mamka z mého běhu myšlenek. Zamrkala jsem a přikývla na souhlas, že vnímám. Je pravda, že mě znásilnil, ale co já mám teďka udělat? ,,Maminko já se bojím." Zašeptala jsem a setřela si zbytky stékajících slz: ,,To bude dobré. Ráno zajedeme na stanici a pak už musíš do školy, máš hodně absence. Vyspi se ještě, musíš odpočívat."  Usmála se a opustila můj pokoj. Můj pohled se nasměroval k oknu, kde byla už temná tma, spát se mi už nechtělo a byla jsem spocená.

Vydala jsem se do své koupelny a vysvlékla své propocené pyžamo, které jsem následně vhodila do koše na špinavé prádlo. Vlezla jsem do sprchového koutu a zády se opřela o studené kachličky. Nebudu se přeci jenom tak bát, znásilnil mě, ale to přeci neznamená, že se ho budu bát. Umyla jsem své tělo a následně vylezla ze sprchového koutku, neboť má pokožka byla úplně červená. 

V ručníku jsem přešla do své šatny a vzala si tam čisté spodní prádlo, černé legíny a černou mikinu přes hlavu s kapucí.  Oblékla jsem se a vyrazila po schodech dolů. V předsíni jsem si obula své černé nike tenisky a vyšla ven na čerstvý skoro zimní vzduch a jen v mikině, zalitovala jsem toho, protože mi pára šla od pusy. Opět jsem vlezla do baráku a obula si svou bílou bundu, pak mě ovšem napadlo, na nervy je dobrá jen jedna věc..
Vím, že je to neslušné, ale vklouzla jsem mamce do kabelky ve snaze nalézt malou krabičku, kterou jsem po chvilce našla. Otevřela jsem onu krabičku a vybrala si z ní jednu cigaretu a zapalovač, zbytek jsem uklidila zpět do kabelky a odešla před barák.

Cigaretu jsem vložila do úst a zapálila jsem si. Popotáhla jsem si pouze jednou a v kapse u bundy mi zavibroval mobil. Protočila jsem oči a vyndala ho z kapsy. Příchozí hovor od Bethany. Nemám náladu. Típla jsem jí to, ale mobil se rozvibroval znovu a znovu. Po chvilce přemlouvání jsem si sedla na patník a přijala hovor

,,Beth, víš kolik je hodin?" Řekla jsem hned, aby na mě nevychrlila nějakou blbost o tom proč jí to nezvedám: ,,Půl čtvrté Ráno." Oznámila mi chladně: ,,Daniel je na tom zle, prý mu  někdo píchl nějakou drogu a Ryan myslím, že se tak ten kluk jmenoval mi volal, abych ti to vyřídila." Zněla histericky: ,,Cože?" Začala jsem panikařit: ,,C-co mám jako teď dělat?" Vychrlila jsem bez přemýšlení: ,,Já nevím." Plačtivě pronesla: ,,Beth uklidni se a jdi si lehnout o všechno se postarám." Napadl mě nápad: ,,Ale-" chtěla něco namítat, ale v tu ránu jsem stlačila tlačítko pro ukončení hovoru. Mám číslo na Ryana, které jsem vytočila. Po pár pípnutí mi to zvedl: ,,Ano?" Zněl klidně za to já plašila: ,,Co je s Danielem. Volala mi Bethany." Vychrlila jsem rychle na něho: ,,Někdo mu něco píchl. Bude v pohodě." Zněl tak klidně což mě vytáčelo: ,,Volala mi ubulená Bethany, že je na tom špatně a ty mi rekneš jen tohle?" Vyjela jsem na něj i když nechtěně: ,,Promiň." Odkašlal si: ,,Přijeď pro mě!"  Odemkla jsem vchodové dveře a vešla dovnitř: ,,Jako teď?" Zaslechla jsem povzdech: ,,Ano teď. Pa." Položila jsem mu hovor a vyzula se z bot. Doběhla jsem co nejpotišeji do svého pokoje a rovnou k zrcadlu. Rozčesala jsem si vlasy a udělala jsem si vysoký culík. Stále jsem byla oblečená jen v leginách, mikině a bundě, ale to jsem právě teď neřešila. Ze stolku jsem sebrala klíče a mobil a jako neřízená střela jsem seběhla schody dolů a rychle si obula boty. Mezitím mi pípla esemeska, v rychlosti jsem odemkla mobil a přečetla si jí, byla od Ryana, že je zde. Nějak rychle tu je.  Vyšla jsem ven a rovnou si to namířila na sedadlo spolujezdce: ,,Ahoj, promiň, že jsem na tebe tak vyjela." Připoutala jsem se A pokusila se o nevinný úsměv: ,,To je v pohodě."  Usmál se. Jeli jsme v tichosti a už jsme se blížili k lesů, když mi došlo, že tam bude i Jason. Mým tělem se rozlilo horko.

,,Už jsme tu." Zamával mi Ryan rukou před obličejem a vystoupil. Následovala jsem ho: ,,Tak běž, mám zase něco s autem." Pokrčil rameny a otevřel kapotu. To je divné po cestě nic neříkal.  Vešla jsem dovnitř a celým domem se neslo pouhé ticho. Porozhlédla jsem se všude možně. Byla jsem nervózní, jsem v baráku plném vrahů jestli tu tedy někdo je. Pomaloučku a potichoučku jsem vystoupila všechny schody a námířila si to do pokoje Dana. Otevřela jsem ony dveře a spatřila ho tam jenom tak bezvládně ležet na posteli, byl celý bledý a oči zavřené. Okolo něho poskakoval muž se stetoskopem a o stěnu opřený Jason, tak tohle je špatný. Všiml si mě a do široka se usmál: ,,Ahoj zlato." Šel ke mně a já rychle vyběhla z toho pokoje. Už jsem byla skoro na schodech, když mě jeho velká a silná paže odsunula až ke zdi, kde jsem narazila hlavou a zasyčela bolestí: ,,Au." Vypískla jsem: ,, Co tu děláš ve čtvrt na pět Ráno?" Zašeptal: ,,Bála jsem se o Dana."  Mile se usmál: ,,Chci se promluvit." A už mě táhl do  jeho pokoje. Snažila jsem se mu všemožně vytrhnout, ale nebylo to možné: ,,Posaď se." Naznačil rukou a já tak učinila: ,,Víš... tamto co se stalo minule.. no já.. " vypadal jakoby nevěděl co má říct: ,,Nechtěl jsem to udělat. Já se moc často neomlouvám a když Ano, tak to myslím upřímně. Promiň mi to co jsem ti udělal."
Projel si rukama vlasy a já zalápala po dechu. Mám utéct a nebo příjmout omluvu?

Jak by jste chtěli, aby se vydávali části??❤