Moje sestra idiot

31. My nightmare

Alex

Další ráno je tady. Myšlenka,že nebudu schopná zaplatit nájem mě psychicky deptá. Bydlím v malém,opravdu málem bytě,a přesto mám problémy s penězi. Toho dnešního klienta potřebuju,jinak mě odsud už majitel vykopne. Je to nesmlouvavý starý chlap,který je ze staré školy. Už,když mě poprvé viděl,ohrnoval nade mnou ten svůj snobský nosánek. Nelíbí se mu holka,jako já. Ale jemu nezničili ostatní lidé život. Lidé,jako on se narodili do zlaté klícky. Někomu se hold nezadařilo a teď dělá,to co dělá. Když to tak vezmu,celý můj život je jeden velký omyl. Uggh....Zoufale si projedu prsty ve vlasech a s zuboženým výrazem zombie se soukám do koupelny. Potřebuju,abych se mu líbila,ale zároveň se mi to hnusí. Nemusím hned na první pohled vypadat jako kurva. Žádné výrazné líčení.Žádná rudá rtěnka. Pouze řasenka a pár dalších nevýrazných detailů. Většina mužů totiž vyhledává dívky,které na první pohled vypadají slušně,upraveně... Jsou to většinou ti zbohatlíci,kteří si nemohou dovolit,být na veřejnosti viděni s lehkou holkou. S povzdechem a nechutí vycházím z koupelny a beru do rukou papírek,kde jsem si včera narychlo napsala adresu 91 Richman street.West Sheen.London. Tohle je adresa,na které budu týden bydlet,pokud všechno půjde podle plánu. Zaskuhrala jsem nad touto ponižující situací a přešla k mému malému stojanu s oblečením. Vytáhla jsem tmavě modré džíny a černou,lehce průsvitnou,košili. Vlasy,které mi za tu dobu už dorostly po pás, jsem nechala,tak jak byly. Lehce se kroutily a nepotřebovaly větší úpravy. Popadla jsem kabelku a vyšla ven ze svého bytu. Venku už na mě čekal taxík,přesně podle dohody. Běžně se mi nestává,že by o mně někdo až takhle pečoval. Pomyslela jsem si ironicky a otevřela zadní dveře auta. Nepříjemnému řidiči jsem nadiktovala adresu a celou cestu se nervozně ošívala.Tohle se mi moc nezdá. Měla jsem moc špatný pocit a nebylo to jen ze starého oplzlého řidiče,který mi způsoboval svým nechutným pohledem husí kůži po celém těle. Konečně jsme dojeli na místo a já rychlostí blesku opustila auto. Zaplaceno dostal předem od mého zákazníka,takže...

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byly tady vysoké domy,které nejspíš sloužily studentům,jako ubytování,protože kousek odtud byla universita. Došla jsem k domu,na kterém byla napsaná adresa,ale nevěděla jsem na koho mám zazvonit,protože mi volal jakýsi kamarád toho,kdo si mě objednal.To zní tak nechutně. Chvíli jsem čekala a potom se objevil mladý kluk. Mohlo mu být tak okolo dvaceti. Vlasy mi připomínaly něco mezi špinavou blond a hnědou. Zelené oči se vpíjely do těch mých. Na sobě měl černou mikinu s kapucí a mířil si to mým směrem. ,,Eh..promiňte,ale Vy jste Al-Nicolle Barton ?" Přimhouřila jsem nad ním oči a nedůvěřivě ho zkoumala pohledem. ,,Ano. Vy jste volal ?" ,,Ehm...Ano." Vtiskl mi do ruky balíček bankovek. ,,Je to přesně tisíc liber." Pokývala jsem hlavou a peníze si dala do kabelky. ,,Můj kamarád na Vás čeká nahoře. Mám Vás doprovodit."Postavil se tak,aby nebylo vidět na zvonky a rukou napřáhl ke vchodu,ve znamení,že mám jít dovnitř. Při cestě výtahem se potutelně usmíval,ale nebyl to ten úchylný úšklebek,který většinou vídávám. Tenhle vypadal spíš lítostivě. Je mu mě líto ? Ale proč ?  Nezná mě. Neví kdo jsem a ani to vědět nemůže. Výtah cinkl na znamení,že jsme na místě. Vytáhl z kapsy svazek klíčů a odemkl těžké dřevěné dveře,které byly stoprocentně bezpečnostní.Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe a chtěla vejít dovnitř,ale pan záhadný mě chytil za rameno. ,,Omlouvám se." Chtěla jsem se zeptat,za co se omlouvá,ale strčil mě dovnitř a zabouchl dveře,které následně z druhé strany zamkl. Něco ve mně se pohnulo. Dostala jsem neskutečný strach,že se mi něco stane. Vyděšeně jsem vykřikla a začala bouchat na zamčené dveře. Mohla jsem křičet,jak jsem chtěla a stejně by mě přes ty podělané dveře nikdo neslyšel. První hořká slza se mi svezla po tváři a v hlavě mi jely ty nejhorší možné scénáře. Někdo mě znásilní ? Unesli mě a zabijí ?! Jak paradoxní,že zrovna někdo s povoláním,jako mám já se bojí znásilnění,ale ano bojím. Přece jen znásilnění je nedobrovolný sex a to,co dělám já je...je to přece jen lepší varianta,než být znásilněná. Začala jsem hystericky bouchat do dveří a prosit toho kluka,co mě tady nechal,aby se vrátil a pustil mě. Najednou mě z pláče vyrušily těžké kroky. Trhnutím jsem se otočila na postavu za mnou. Vzadu v předsíni byla tma. Viděla jsem jen obrys postavy,kterou osvětlovalo tak maximálně světlo z vedlejší místnosti. Byl to muž,to bych poznala už jenom z držení těla a způsobu,jakým stál a chodil. Zasekla jsem se v pohybu a přísahala bych,že jsem v tu chvíli slyšela,jak mi bije srdce. Ta vůně... Něco mi říkalo,že tohle je moje živá noční můra,že je to ON. Stále se ke mně přibližoval a potom rozsvítil světlo v předsíni. Nemýlila jsem se ve svém odhadu,ale stejně mi udivením sjela čelit až k podlaze,na které momentálně sedím. Strach nahradil čistý vztek a nenávist a taky pocit studu. Cítila jsem se před ním tak ponížená a odporná a on tam jen tak v klidu stál. Uvědomuje si vůbec,jak moc mi ublížil !? Dělá mu snad dobře,že se na mě může dívat z patra a opovrhovat mnou ? Doufala jsem,že už ho nikdy neuvidím a on si mě najme,jako děvku?! Tohle ne...Potřebuju ty peníze,ale ne za tuhle cenu. Za cenu takového ponížení. ,,Ty?!" ,,Taky tě rád vidím,Alex."Pronesl a nasadil svůj grázlovský úšklebek. ,,Vrátím ti ty podělaný prachy ! Nechci je ! Nechci tě už v životě vidět,rozumíš ?!" Na jeho tváři se mihla bolest ? Ne to on mi ublížil. On nemá právo se cítit ublíženě. To on za všechno může! To proto je ze mě šlapka ! Jenom kvůli něj ! ,,Zničil jsi mi život,Zayne !" Zakřičela jsem mu do tváře z těsné blízkosti,když stál přede mnou. 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Hi ladies! It's me!
🙈 Jsem tu s další kapitolou,tak snad jste spokojení.😌🙏🙈🙈🙈
Mimochodem prší u vás ? 😂 Protože tady jo.🔝👌 Zítra už je pátek,ale já budu do šesti ve škole 🔝👌 blem. Tak jo. Papa❤❤❤❤❤

Love you xxx D

TerkaTomlinson91