Nápoj lásky /George Weasley/ DOKONČENO!

Epilog⭐️

O několik let později

Děti nadšeně pobíhají po obchodě a tropí neplechu stejně jako jejich táta, když byl malý. Miluji je. Jsou tak rozkošní.

Lucy odmítla nabídku stát se bystrozorkou. Každý den mi pomáhá s obchodem.

„Je mnohem lepší se bavit, než neustále chytat padouchy," říká pořád, ale poznám na ní, že toho někdy lituje. Aby ne. Je opravdu skvělá čarodějka, narozdíl ode mě.

Michael a Josh pracují společně  na Ministerstvu kouzel. Nikdy by mě nenapadlo, že budou tak velcí přátele. Vždy jsem měla pocit, že se spolu baví kvůli mně a Lucy. Asi jsem se zmýlila.

Z Elis se stala jedna z nejlepších lékouzelnic v celé Británii. Pracuje jako vedoucí v nemocnici U Svatého Munga a ohromně si svou práci užívá.

A nakonec Susan, ta převzala učení letvarů v Bradavicích. Profesor Křiklan už mohl konečně odejít do důchodu. Je z ní opravdu skvělá profesorka. A už se těší, až bude učit naše děti.

Každou druhou neděli se scházíme v Prasinkách U Tří košťat, tak jak jsme to kdysi dělávali v Bradavicích. Povídáme se. Vzpomínáme. A užíváme si chvíle jako dospělí.

Malý Fred a George mi tolik připomínají jejich otce. Už teď znají všechny tajné chodby v Bradavicích a plánují, jaké lumpárny budou provádět.
Mnohokrát mě nachytali na nějaký žertík. Jsou neskuteční. Jsem ráda, že mi tu George nechal takový poklad.

A já? Kdybych vám řekla, že jsem se se vším srovnala, lhala bych. Nejsem s tím vůbec smířená. Život jde ale dál a já se snažím si užít každý den se svými dětmi a přáteli, kteří mi pomáhají.

Navštěvuji paní a pana Wesleovy v Doupěti. Na čokoládu od paní Weasleyové prostě nic nemá. I mý synové už jejímu kuchařskému umění úplně propadli. Stejně jako my všichni před nimi.

Dva roky po narození dvočátek jsem se se stala kapitánkou Hollyheadských harpyjí. Všichni na mě byli pyšní, i když já myslela jen na jednoho člověka. To on byl skutečným hráčem famfrpálu. A popravdě. I když famfrpál miluji z celého srdce, dětem se nikdy nevyrovná.

„Mamiii! Fred se mi posmívá, že mám velký nos," přiběhne za mnou malý George. Vezmu ho do náručí a podívám se na něj.

„Máš nádherný nosík," usměji se na malého zrvavého chlapečka a dám mu letmou pusu na nosík. Je tak roztomilý.

„Stejný jako měl tatínek?" zeptá se s jiskřičkami v očích. Tak stejný, pousměji se. George opravdu nikdy neodešel.

„Ano," kývnu.

Zaraduje se a odběhne nadšeně pryč. Pravděpodobně říct svému bráškovi stejně hodnotnou urážku.

„Obdivuji tě," uslyším Lucy, která stojí pár metrů ode mě.

„Není důvod, aby mě někdo obdivoval," povzdechnu a dám se do kontroly tržby. Nejsem hrdá na to, jak vedu svůj život. Kdybych mohla vrátit čas udělala bych spoustu věcí jinak.

„Zvládáš to skvěle. Obchod, výchovu dětí, famfrpál i domácnost. A to všechno sama," položí mi ruku na rameno.

„Nejsem sama. Mám vás, všechny. George by mě tu nikdy samotnou nenechal," podívám se na ní s děkovným úsměvem. Je hlavní důvod, proč jsem stále na živu.

„Zvládneme to společně?" zeptá se a pohlédne mi do očí, tohle vždycky funguje.

„Společně," kývnu.

Obejme mě.

„Mám tě ráda," šeptne mi do ramene.

„Já tebe taky," pevněji ji stisknu.

Víte, co je nejlepší? Že k tomu, aby vás měl někdo rád, žádný nápoj lásky nepotřebujete.

Konec

Tak tohle je už opravdu konec.
Pokud se vám příběh líbil, začala jsem psát další ff Nebreč, Malfoyová! A teď jí oficiálně začnu vydávat.

Všem hrozně moc děkuju za ohlasy. Kdybych vás tu měla všechny, co jste mi pomohli, označit, tak bych asi napsala děkování, protože to, co to pro mě znamenalo, se nedá jen tak shrnout. Já doufám, že víte, že to jste vy💞

Tohle byl můj nejúspěšnější příběh a upřímně jsem takovou aktivitu ani nečekala. Takže ještě jednou děkuji a budu ráda, když se mnou budete i nadále.