Nápoj lásky /George Weasley/ DOKONČENO!

7. Kouzelná hájenka★

Další den dopoledne mě čeká dvouhodinová výuka Kouzelných formulích.

Profesor Kratiknot, ředitel havraspárské koleje, stojí na hromadě knih, abychom ho všichni dobře viděli. Občas je až rozkošné, kolik potřebuje knih, aby se nám mohl podívat do očí.

„Tenhle rok se budeme zabývat ochrannými a paměťovými kouzly. Ale dnes se naučíme něco jiného. Rozesmát protivníka," tento fakt všechny šokuje. K čemu nám bude v boji rozesmát protivníka?

„Seznam nejrůznějších formulí máte na straně třista šedesát sedm až třista sedmdesát devět. Pusťe se do práce!" tleskne, až se hromada knih pod ním zakymácí.

Opět je má dvojice Lucy. Nepamatuji si den, kdy bychom spolu ve dvojici nebyly. Teda kromě učení tance. To jsme bohužel byli rozřazeni na dvojice holka s klukem.

Nalistujeme si stránky v učebnici a já si vybírám vhodnou formuli. Nechtěla jsem nic moc krutého. Přece jen, je to má nejlepší přítelkyně.

„Tak už něco pošli," vyzve mě.

„Rictumsempra," namířím svou hůlku proti ní.

Neviditelné ruce ji začnou lechtat, až se smíchem válí po podlaze. Byl to tak vtipný pohled, že jsem na chvíli zapomněla na dobré vychování a začala jsem se ji smát.

„Už dost, prosím," křičí pořád dokola.

Po pár minutách přeci jen skloním hůlku k zemi.

„Co to, u svatého Merlina, bylo?" zeptá se zvedajíc z podlahy.

„Lechtací kletba," zasměji se.

„Tohle už nikdy nedělej. Bylo to hrozný. A ty se mi ještě směješ."

Po obědě nás čekala hodina Přeměňování, kde jsme se pokoušeli proměnit zápalku v krysu.

No, sama ředitelka mě ujistila, že mi Přeměňování jde stejně dobře jako Obrana proti černé magii. A dnes jsem se ujistila o její pravdě. S tímhle předmětem ale neskončím, to už by bylo moc. Vytrvám.

„Na třetí hodinu jsem nám zamluvil famfrpálové hřiště," oznámí Josh, když sedíme ve společenské místnosti.

„Vždyť kvalifikace je až za týden, tak proč?" zeptá se zmateně Lucy. Dokonce si přestane zaplétat cop, takže se jí celý rozplete a může začít znovu.

„Abychom se trochu dali do kupy po prázdninách, než budeme někoho přijímat," vysvětlí kapitán našeho týmu.

„Podle mě je to dobrý nápad, Joshi," souhlasí Elis.

Dnes je teplé zářijové počasí, ideální pro famfrpál.
Všech šest nás stojí nastoupených uprostřed famfrpálového hřiště a čekáme na další pokyn od Joshe. Pořád nevím, zda jsem na něho naštvaná, ale příjemné mi jeho rozkazování opravdu není.

„Michaeli, ty poletíš k východním obručím a Elis s Jamesem na tebe budou střílet. Zatím budete hrát bez Potlouků, takže ty, Sky, si můžeš sednout. A Lucy, tobě pustím Zlatonku," promluví k nám Josh.

To si dělá srandu? To tu jsem jako jenom kvůli dívání? To jsem mohla zůstat ve společenské místnosti u krbu a pozorovat je z okna.

Můj úkol byl jasný, mlčet a sedět na tribuně.

Lucy se snaží zdokonalit ve Vronského fintě, což je trik, jak zmást soupeřova chytače.

Letí přímo k zemi a předstírá, že hluboko pod sebou spatřila Zlatonku, na poslední chvíli však svůj pád vybere. Účelem je přimět chytače z druhého týmu, aby ji napodobil a havaroval. Tato finta byla pojmenována podle polského chytače Josefa Wronského, který je považovám za jednoho z nejlepších chytačů za celou famfrpálovou historii. Dozvěděla jsem se o ní z knihy Famfrpál v průběhu věků, první kniha, kterou jsem si ve školní knihovně půjčila.