Nápoj lásky /George Weasley/ DOKONČENO!

33. Chytačka se pozná★

Všichni trvají na slavnostním příchodu nevěsty. Já teda ne, ale mě se nikdo na názor neptá.

Dlouho se však debatuje o tom, jak se to provede. Nakonec se rozhodne o příletu na hypogrifovi. I když se tvoří velká obava o miminka, stejně souhlasím.

Doletím až na louku, kde se koná svatba. Nebyl to můj první let, ale v šatech je to úplně jiné.
S malou pomocí seskočím ze hřbetu tvora a připojím k ostatním svatebčanům.

„Sky, vím, že mudlové dodržují pravidlo, že ženich nesmí vidět nevěstu, ale mám pro tebe překvapení," uslyším hlas svého vyvoleného.

Popadne mě za ruku a mezi hosty nás protáhne k dřevěnému altánku, který tu je kouzlem pro dnešek dán.

„Zavři oči!" nakáže mi. Zavřu oči a naslouchám okolí.

Uslyším tiché kroky přibližující se po kamínkové cestičce. Poté se ozve velmi známý hlas: „Ahoj, holčičko,“ promluví ke mně klidně můj otec.

Otevřu velmi pomalu oči a vtom ho spatřím. Opravdu tu stojí. Oblečený ve svátečním hábitu. Táta.

„Tati? Co tu děláš?" zeptám se překvapeně. Nečekala jsem, že přijde.

„Nenechám si ujít svatbu své dcery. Až tak špatný táta nejsem," usměje se.

„A máma?" zeptám se. Upřímně nevím, kterou odlověď chci slyšet radši.

„Jsem tu taky, i když asi nadšená nejsi," promluví žena za mnou. Otočím se a uvidím ji. Zamračím se.

„Je mi to líto, drahoušku. Vím, že to nebylo správné," posmutní.

„A zjistit to ti trvalo sedm let?" zeptám se naštvaně. Sedm let jsem ji neviděla.

„Nejsem ideální máma, ale snad mi jednou odpustíš,“ podívá se omluvným pohledem. Jakoby to mělo všechno vyřešit.

„Bude to dlouho trvat," připustím.

„Ani jsem nečekala, že mi skočíš kolem krku. Dám ti tolik času, kolik budeš chtít. Chci jen říct, že se moc omlouvám. Ten vzkaz na záznamníku mi roztrhal srdce,“ přiloží svou dlaň nad levé prso. Vypadá smutně. Nejspíš ji to opravdu mrzí. Ale mě to mrzelo taky.

„Aspoň víš, jak jsem se cítila, když si odešla. Jsem ráda, že jste přišli,“ otočím se zpět ke svému budoucímu manželovi, který stojí kus od nás. Tak moc je chci obejmout, ale zároveň bolest v srdci mi to nedovolí.

„Jdeme na to?" naznačí rty George. Kývnu a začnu se usmívat.

Ruce nám sváže kouzelný provázek, který vyletěl z kouzelníkovi hůlky. Znervózním. Opravdu to chci udělat? Nebuď hloupá. Jistě, že chceš.

Pomalým hlasem opakuji své manželské sliby po panu Weasleym. Nervozita ze mě najednou odpadne. Chci si ho vzít.

„Ano,“ pronesu jako poslední slovo, než se slova ujme George.

Rodiče stojí od ostatních hostů stranou, asi magii považují za nemoc podobnou moru. Nenechám se tím rozhodit. Dnes tu jde o nás, ne o ně.

„Ano,“ usměje se na mě George. Naše pohledy se spojí.

Sevření našich ruk povolí a teď si smíme dát první manželské políbení. Byl to tak kouzelný okamžik. Na pár vteřin jsem měla pocit, že jsme na louce sami dva.

Ozve se radostný výkřik svatebních hostů.
Jsem ohromně šťastná a zdá se, že mé děti jsou radostné spolu se mnou, protože mě neustále kopají. Existují i příjemné formy bolesti. Usměji se.