Lost

16.

,,Tak fajn. Mír?"nadzvednu obočí a podám Taemu ruku.

,,Mír"usměje se, ale než si se mnou stihne potřást rukou tak mu do obličeje plácnu šlehačku, kterou jsem měla v druhé ruce. Začnu utíkat do pokoje.

,,To máš za tu fotku!"křiknu, pak se zavřu do pokoje a pod kliku dám židli. Se smíchem se svalím na postel a začnu oddechovat.

,,Eli! Pusť mě dovnitř!"křikne a začne se smát.

,,Ne"

,,Prosím"zaškemrá a já se ušklíbnu. Kdybych teď viděla ty jeho kukadla tak bych neodolala, ale jelikož nás od sebe dělí silné dveře tak má smůlu.

,,Proč bych měla?"zeptám se a pak nastane ticho.

,,Protože pro tebe mám překvapení a to je připravené už na dnešek"odpoví nakonec, já se rychlostí blesku dostanu ke dveřím a otevřu.

,,Jaké překvapení?"zazubím se a on se uchechtne a přehodí si mě do náruče.

,,Tae!"vyjeknu a on mě položí na postel a povalí pod sebe.

,,Jaké.."

,,To by nebylo překvapení"mrkne na mě a já nafouknu tvářičky. Tohle odpoví pokaždé.

,,A netrucuj"dloubne do mě a dá mi pusinku na nos. Zaculím se a přitáhnu si ho do polibku.

,,Teď se běž připravit"postaví se a já se taky zvednu a namířím si to ke skříni. Ještě než k ní dojdu tak na mém pozadí ovšem ucítím štiplavou bolest a vyjeknu. Spražím Taeho pohledem a on se nevinně zaculí.

,,To je za tu šlehačku"vyplázne na mě jazyk. Já nad tím jen pokroutím hlavou a začnu si vybírat outfit.

.........................

,,Tak mi jdeme"ohlásí Tae a proplete si se mnou prsty.

,,Jojo"ozve se jen, a tak vyrazíme. Vypadá to, že to je všem u zadku.

,,A kam jdeme?"

,,Už jsem říkal. Nech se překvapit"usměje se a tím mi ukáže svůj obdélníkový úsměv.

Vejdeme do zapadlejší uličky.

,,Už tam skoro jsme"řekne a přidá do kroku. Doslova mě začne táhnout.

,,Nevidím. Ani lampy tu nesvítí"řeknu a rozhlédnu se. Neřekl mi, že půjdeme tak dlouho a, že se vrátíme domů za tmy. Dobře, sice jsme se stavovali v pár obchodech, ale stejně.

,,Neboj. Vím kam jdem"jasně.

,,Zavři oči"

,,To víš, že jo"řeknu ironicky a on se na mě podívá.

,,Dobře"usměji se a oči zavřu. Kdybych jen malinkato otevřela očička tak..

,,Nepodváděj!"no jo.. Ty z toho taky naděláš.

,,Jsme tu. Můžeš oči otevřít"prohlásí po chvíli a já pomalu oči otevřu. Nejdříve se rozhlédnu kde vůbec jsme. Stojíme na kraji menšího mostu. Nikde nikdo. A na hladině se odráží měsíc. Zvednu zrak k obloze a začnu vyjeveně zírat na hvězdy. Nemohu od oblohy odtrhnout pohled. Je to nádhera.