Druhé Zrození

32. Tušení

Pohled Štěpána
Přijeli jsme na hotel a rozešli se do svých pokojů, lehnul jsem si na postel a začal projíždět sociální sítě ale najednou mi napsala Sára:

S=Sára Š=Štěpán

S: Mohl by jsi prosím přijít?

Š: Jo klidně, za chvíli jsem tam

S: Budu čekat

Řekl jsem Jurovi že si na chvíli odskočím, potom jsem šel za Sárou. Vešel jsem dovnitř....

Štěpán "Ahoj"

Sára "Ahoj" přiskočila a objala mě

Štěpán "Copak jsi potřebovala?"

Sára "Potřebovala jsem tě vidět"

Štěpán "Vždyť jsi mě viděla ani ne před půl hodinou" usmál se

Sára "No ale teď se nemusím dělat že mezi námi nic není!" usmála se

Úsměv jsme ji oplatil a políbil ji...

Štěpán "Měli bychom to říct ostatním"

Sára "To je pravda ale kdy a jak to chceš udělat?"

Štěpán "No trochu jsem nad tím přemýšlel a napadlo mě že by jsem jim to řekli až zpátky v Praze"

Sára "Až v Praze?" zoufale se podívala

Štěpán "Copak?"

Sára "Chi být s tebou, nechci se skrývat"

Štěpán "Já chci být taky s tebou ale vem si co na to řeknou ostatní"

Sára "Já si myslím že by to Kuba, Jura i Teri vzali vpohodě"

Štěpán "No já si myslím že oni to vezmou vpohodě, dokonce to vypadá že Teri něco tuší ale já jsem myslel všechny např. Honzu"

Sára "Aha.. no já bych to zatím řekla jen ostatním, aby jsme ani před nimi nehráli divadýlko"

Štěpán "Tak jo"

Sára "No dneska bych už to nepřežila"

Štěpán "Takže další noc bez tebe ?"

Sára "Ale nikdo ti přece nezakázal za mnou v noci přijít"

Štěpán "Prosím tě už teď bude divný že jsem pryč a navíc Jura pracuje na notebooku a chodí spát třeba ve dvě ráno"

Sára "Škoda, ale zítra jim to řekneme...ANO?"

Štěpán "Ano"

Sára "Miluju tě!"

Štěpán "Já tebe taky" přitáhl jsem si ji do polibku

Štěpán "Já už budu muset"

Sára "Aha, tak jdi aby tě Jura nehledal"

Rozloučil jsme se ze Sárou a šel do svého pokoje k Jurovi. Musel jsme ale přemýšlet o naší debatě ze Sárou, celkem mě štve že ji nemůžu před ostatními třeba políbit, obejmou, držet ji za ruku atd...
Když jsme ale došel k Jurovi tak mi řekl že už se jde na večeři..

Štěpán "Není na večeři trochu brzo?"

Jura "Ne není"

Štěpán "Jsou teprve čtyři" začal jsme se smát

Juru "Aha já měl pocit že je tak sedm"

Štěpán "A to se neumíš podívat na hodiny?" musel jsem se smát