Age doesn't matter - Larry Stylinson

Epilog

A je tu poslední díl. Chci poděkovat těm, co to četli a líbilo se jim to. Samozřejmě i těm, co našli pár výčitek. Vím, že tenhle příběh je trochu zmatený a že je uspěchaný a za to se moc omlouvám. Jelikož jsem měla docela nabytý prázdniny, tak mě to už jaksi nebavilo, ale jsem ráda za to, že jsem to dopsala. Snad tento poslední díl pochopíte. Děkuji za pozornost.

„Wau, ten fakt zestárl“

„To je můj bratr?“

„Tak tohle je Louis, konečně ho vidím na živo“

„Jsem rád, že to přežil“

Několik lidí stálo u Louisovi postele a zaujatě ho pozorovali.

„Co tu děláte tak brzo?“ řekl Louis a otevřel oči. Naskytl se mu pohled na rodinu o 5 let starší a všiml si ještě jednoho muže v černém kabátu. Toho si odněkud pamatuje.

„Brácho“ vykřikla nadšeně Lottie a objala svého bratra. Postupně se přidávaly další tři sestry.

„Taky vás rád vidím holky“ řekl šťastně a odstrčil je.

„Jo Louisi, tohle je ten Harry Styles“ ukázala Johanna na muže v černém kabátu. Ten zareagoval a přešel k posteli.

„Rád vidím, že si se probudil Louisi“ řekl a koukal na Louise tajemným pohledem. Jeho zelené oči dostávaly Louise do jakéhosi transu.

„J- já vás taky rád vidím Ha-Harry“ nervózně se usmál a sledoval kudrnaté bujné vlasy. Harry se odtáhl a přešel zase do rohu místnosti.

„Jo a tohle je Dan, můj snoubenec“ oznámila a koukla na blonďatovlasého muže.

„Čau Louisi, jsem rád, že tě vidím i na živo“ řekl a pak jen mlčel.

„Hele mami, jsem docela unavený, mohli byste jít domů? Rád bych se ještě prospal“ řekl Louis a zívnul si.

„Jasně Louisi“ políbila ho Jo na čelo.

„Tak ahoj Louisi“ křikli holky na odchod.

„Ahoj Louisi a hezky se vyspi“ řekla Johanna a zmizela i z Danem pryč.

„Vy nepůjdete?“ zeptal se Louis muže v rohu. Upřeně Louise pozoroval.

„Jistě promiň, čau Louisi“ odešel z místnosti a Louis v klidu usnul.

„Louisi vstávej, mam pro tebe překvapení“ říkal nějaký hlas. Louis zamručel, ale pomalu otevřel oči. Spatřil zelené oči a široký úsměv.

„Konečně, spíš už asi 15 hodin, mam pro tebe snídani do postele“ zelenooký ukázal tác s celkem bohatou snídaní a položil jí na Louise.

Louis se rozhlídl po místnosti. Dřevěný strop, dřevěná podlaha, dřevěné stěny. Malý tmavý prostor a Harry. Je v Harryho chatce hluboko v lese.

„Ty jsi mě unesl??!“ vyjekl Louis a převrhl tak snídani. Zelenookému zmizel úsměv a nechápavě pozoroval Louise.

„Cože? Žiješ tu se mnou už tři roky! A jo unesl jsem tě, ale to už bylo dávno!“ křikl na Louise. Louis se zastavil a rozdýchával informaci.

„Já-já neutekl?“ zeptal se nechápavě.

„Proč by si utíkal?“ oplatil Harry nechápavost.

„Protože jsem to chtěl udělat! Ale asi jsem si to jen vysnil a tak se mi o tom zdálo“ sedl si zpět na postel a z očí mu ukápla slza.

„Ty jsi mi chtěl utéct? Ale já tě miluju Lou“ klekl si muž k Louisovi a koukal mu do modrých očí.

„Já tebe taky, ale byl to dost živý sen Harry a byl jsem volný“ řekl Louis a hladil kudrnaté vlasy.

„Omlouvám se Lou, ale já tě nechci pouštět pro-„ Louis přerušil Harryho.

„Nepouštěj mě Harry, nikdy. Mohlo by se ti stát tolik špatných věcí a to já nechci“ pozoroval Harryho.

„Nepustím, to ti slibuju“ objal Louise a vlepil mu jeden polibek.

Louis si oddechl, že všechno byl jen pouhý sen.