Age doesn't matter - Larry Stylinson

Part 5

Tak jo další díl :D U každého dílu se bojím vaší reakce. Vůbec netuším, zda to mám dobré nebo ne, takže u tohohle se taky bojím :D Ale tak snad jsem ho moc nepokazilaJ Jinak děkuji za předchozí hodnocení J

Harrymu se do tváře nahrnula snad všechna krev.

„Já tě nemám rád kurva! Myslíš si, že každý kdo tě vojede tě automaticky miluje?!“ křičel z plných plic, až si Louis musel ustoupit.

„To jsem neřekl. Jen si mě zatím nezabil, zatímco ostatní jo. Bude lepší, když mě zabiješ, než když mě budeš píchat každý den!“ oplatil mu Louis. Harry ho chytil pod krkem a přimáčkl ke stěně.

„Ale já chci, abys si trpěl hošánku“ řekl výhružně. Louis se dusil pod Harryho sílou. Ten ho odhodil na postel a vlezl za ním. Strhl mu jeho kalhoty a otočil zadkem k sobě. Z Harryho teď působil opravdu strach. Na tváři mu vyskočili žíly a byl celý červený. Louis se třásl strachem a vypouštěl slzy.

„Tady to máš“ řekl potichu Harry do Louisova ucha. Ani nestihl zareagovat, jelikož do něj Harry tvrdě vniknul. Z Louisových úst unikl silný výkřik. Harry se nezastavoval a tvrdě přirážel.

„Prosím“ šeptl Louis. Z očích mu unikal vodopád slz a hlasitě naříkal.

„Bolí to“ dodal stále šeptem. Ale Harry ho ignoroval. Byl naprosto smyslů zbavený. Skoro jako by se zbláznil.

„Pomoc“ naposled šept a upadl do bezvědomí. Ležel bezvládně, bez pohybu na posteli. Harry se do něho udělal a lehl vedle něj. Na prostěradle pod Louisem spatřil velkou skvrnu krve. Podíval se na Louise a zjistil co se děje. Něco ho bodlo do srdce, něco jako obvinění? Z očí se mu spustili slzy a přitáhl si chlapcovu hlavu na stehna. Pevně ho držel a naříkal.

„Jsem monstrum“ říkal si pro sebe.

„Máš pravdu, tebe zabít nechci. Jsi nádherný“ políbil ho do vlasů a přitiskl svou hlavu k jeho.

„Omlouvám se.“

Louisovi oči se pomalu otevíraly. Když zaostřil pohled zjistil, že leží v Harryho objetí. Vzhlédl k němu a uviděl ubrečené oči a lítostný pohled. Harry zjistil, že je vzhůru a oči se mu rozjasnili.

„Ty žiješ“ řekl nadšeně a přitiskl k sobě Louise víc.

„Já-já se ti omlouvám. Je blbost omlouvat se objeti, ale já ti nechci ublížit. Nevím proč, měl bych tě zabít, ale nechci“ říkal do Louisových vlasů.

„Chci domů“ žadonil Louis. Harry zvedl překvapeně hlavu.

„Ne, to nejde. Ne, ty nemůžeš domů. Já tě tu potřebuju“ brkotal Harry.

„Chybí mi máma“ řekl žalostně Louis. Harry ho ze sebe od strčil a vstal z postele. Přešel ke dveřím a otočil klíčem. Ten pak vytáhl a hodil si ho do kapsy.

„Na tu můžeš zapomenout“ řekl už tvrději Harry.

„Ale co se mnou bude? Já chci domů“ řekl nechápavě Louis.

„Budeme tu žít spolu, dokud jeden z nás neumře“ usmíval se se slzami Harry. Louisovi se třásly rty a z očí mu padali slzy na krvavé prostěradlo.

„Sbohem maminko“ řekl potichu Louis a rozbrečel se.