Age doesn't matter - Larry Stylinson

Part 6

Jelikož jsem dneska měla citlivou náladu, tak vznikl tento díl. Samozřejmě ta velká mezera není moc zajímavá a proto jsem to napsala tak, jak jsem to napsala :D. Takže doufám, že vám to tolik vadit nebude

Co řekl Harry, taky dodržoval. Držel Louise pod zámkem a nikdy ho nepustil ven. Samozřejmě Harry někdy doběhl pro jídlo. Nechce umřít hlady. Vlastně čas ubíhal jako voda. V Londýně kvůli ztracenému chlapci byl velký poprask. Hledali ho a hledali. Jeho rodina se kvůli tomu trápila. Bála se o něho, dokud policie neoznačila Louise jako mrtvého. Nikdo z rodiny to nevzal dobře, hlavně jeho matka. Chodila na terapie, aby se z toho dostala. Avšak netuší, že je její syn na živu. Sice ne úplně zdráv, ale živ ano. Teď už na něho ale nikdo moc nemyslí. Uběhlo také už dost času od jeho ztráty. Abychom si to upřesnily, jsou to tři roky. Je zvláštní, že Louis neutekl. Vlastně první rok se o to pokoušel, ale pak to vzdal a přijmul život stylem Harryho Stylese. Když o něm mluvíme, už se polepšil. Už Louise neznásilňuje. Občas se spolu vyspí to ano, ale Harry přešel do vztahu. Do vážného a romantického vztahu.

„Louisi, dneska jsou to tři roky, co jsme spolu“ otevřel nadšeně Harry dveře a v rukou šampaňské. Sklepal si sníh z bot a kabátu. Louis si mezitím kreslil a čekal na pití.

„Já vím Harry“ řekl šťastně Louis. Harry mu chytil bradu a pozvednul jí nahoru. Chvilku mu studoval modré oči a pak se vpil do růžových rtů. Louis chytil jeho kudrliny a lehce si ho přitáhl k sobě. Líbal mu omrzlé rty a vychutnával si každý pohyb. Ale kudrnáč se odlepil a usmál se.

„Nemůžu uvěřit, že jsou to tři roky zlato“ pošeptal Harry do Louisových rtů.

„Nemůžu uvěřit tomu, jak jsme se poznali“ oplatil mu Louis. Harry se od Louise odtáhl a přešel k láhvi šampaňského.

„Louisi, prosím zapomeň na to. Já-já se nechci obviňovat“ otevřel láhev a napil se. Položil láhev nazpět a otřel si slzy s tváře.

„Já se bojím, že se na to zaměříš a necháš mě tu samotného“ znova se napil. Louis vyskočil z postele a zezadu obmotal mužovo plačící tělo.

„Je pravda, že jsi trochu starší, ale za ty tři roky jsem tě poznal. Pod tou maskou vraha, jsi vlastně milý a pozorný člověk Harry. A na to myslím“ políbil ho na krk a tiskl se k jeho tělu. Harry se naposled napil a láhev položil na stůl.

Chytl Louisovi teplé ruce a řekl:

„A já poznal, že jsi chytrý a vyspělý kluk. Proto tě tak miluju prcku“ přes slzy se kudrnáč usmál. Nechal se objímat od mladšího kluka. Kluka, kterého znásilnil a unesl do rodiny. Harry věděl, že ho prohlásili mrtvým. Ale Louisovi to neřekl. Nechce mu působit první vrásky.

„Víš, co by mě zajímalo?“ zeptal se zničehonic Louis.

„Copak?“ řekl Harry.

„Zajímalo by mě, co dělá moje rodina. Jak vypadají mé sestry a jak se vede matce. Poslední dobou na ně vzpomínám a moc rád bych je viděl. Samozřejmě vím, že tady je to lepší“ položil hlavu na hubené tělo. Harryho trochu zavalil pocit viny.

„Myslím, že jsou v pořádku. Nemusíš se starat“ řekl nervózně Harry.

„Když říkáš“ pokrčil Louis rameny a zahříval tělo nervózního Harryho.