Age doesn't matter - Larry Stylinson

Zase to nutkání. Nutkání po mladém mase. Muž se převaluje v posteli a nedokáže tuto myšlenku vyhnat z hlavy. Potřebuje mladého kluka. Kluka co ho udělá šťastným. Tato představa ho vzrušuje. Vzrušuje ho kluk mladého věku. Nezkušený a vystrašený. Jo, to on miluje. Vidět téct krev z těch malých otvorů. Křik rozléhající se po lese a prosení aby přestal. Už mu to chybí. Ta slast. Ten pocit.
Už dlouho to nezažil. Asi tak rok. A to je dlouhá doba. Nenašel totiž za tuto dobu nikoho vyhovujícího. Hledal vždy ty nejméně oblíbené chlapce. A víte proč? Je to jednoduché. Neoblíbené kluky nikdo nehledá. Možná tak rodiče, ale ty mu jsou někde. Bohužel v této době je každý oblíbený a tak nemá možnost nic udělat. Ale dnes v kostech cítí něco zvláštního. Věří, že dneska se mu pocit vrátí. Pocit, že je zase mladý. To je taky jeden z důvodů proč tohle dělá. Proč ojíždí mladé kluky. Je mu 30 a těžce se mu s tím srovnává. Sice vypadá mladší, ale on ví kolik mu je. Bohužel.
Je celý zpocený a tak vstává z přeházené postele. Šlápne na parket, který po každém kroku zavrzá. Ze země sbírá kusy oblečení a navléká si je na sebe. Nejdřív černé boxerky, přes ně úzké a roztrhlé džíny a nakonec černé poněkud volné triko. Své velké nohy narve do jezdeckých bot a vleze do černého kabátu. Otevírá dveře a zamyká byt.
Prochází nočními, klidnými ulicemi Londýna. Je tu sám. Sám ve tři ráno. Všechny obchody jsou uzamčené a zhasnuté. Svítí pouze lampy. A občas projíždějící auto. Je ticho a to on potřebuje. Urovnat si myšlenky a přijít na způsob jak najít další oběť. Z přemýšlení ho náhle vytrhne zvláštní zvuk. Muž sebou ošije a následuje zvuk. Jak se přibližuje, rozpoznává vzlyky. Zatáhnou ho do uličky. Všimne si kontejneru. Podívá se za něj a nachází někoho v schouleného v rohu.
„Jste v pohodě?“ zeptá se muž. Schoulenec zvedne hlavu vzhůru a muži se poskytne pohled na mladého kluka z brýlemi, které odrážejí světlo od lampy.
„Co chcete?“ uslyšel ustrašený hlas. Z tohoto znervózněl. Miloval tento ton hlasu. Musel si dokašlat a zahnat slast po mladém těle.
„Chci vědět co ti je. Proč brečíš ve tři ráno u kontejneru“ odpověděl muž. Mladý kluk se pomalu zvedl ze země a oklepal ze sebe špínu. Opřel se o zeď za sebou a koukal přímo do očích muže.
„Všichni jsou proti mně“ řekl chlapec a vrhnul se na mužovo tělo. Obmotal jeho pás rukama a tisknul si ho k sobě. V mužovi to vyvolalo nervozitu. A menší nadrženost a chtíč po tom těle.
„Já nejsem proti tobě“ pohladil ho muž po vlasech. Bože, má je tak jemné a krásné.
„Děkuju pane“ usmál se chlapec a přitiskl si muže blíž.
„A jak se jmenuješ chlapče?“ odtáhl od sebe chlapce a skrčil se, aby mu viděl do očí.
„Louis Tomlinson a vy?“ řekl chlapec tedy Louis.
„Já jsem Harry“ podal Louisovi ruku, aby si s ní potřásl. Projelo ním něco jako elektrický šok. Ruku rychle stáhl zpět.
„Jste v pořádku?“ ujistil se Louis.
„Jistě, promiň“ usmál se muž.
„Děkuji za pomoc pane, ale já musím do domu. Má matka už mě jistě shání“ uslyšel v jeho hlase radost. A to se mu nelíbilo. Nesnáší šťastné chlapce. Chytl pohotově chlapce za ruku a vzal ho do náručí.
„Ty už se domů nevrátíš“ řekl muž a vyšel ven z uličky.