Age doesn't matter - Larry Stylinson

Part 3

Muž neboli Harry se probudil v brzkých hodinách. Zjistil, že leží na studené dřevěné podlaze. S bolestmi v zádech vstal a zkontroloval Louise. Měl doširoka otevřené a rudé oči. Ležel nehybně na posteli s rukama přivázanými k posteli. Tváře napuchlé od breku.

„Teď by normálně přišel čas na vraždu, ale já si tě ještě nechám.  Neužil jsem si dost“ odvětil Harry.

„Prosím, já chci domů“ žadonil Louis. Harry se jen zasmál nad větou a prohrábl mu vlasy.

„Jak jsem ti už několikrát řekl, ty už se nikdy domů nevrátíš. Navíc, mě nikdo nepřesvědčí“ mrkl na chlapce.

„Mohl byste mi prosím alespoň odvázat ruce? Bolí mě“ prosil Louis. Harry na chvilku zapřemýšlel a nakonec mu jednu ruku povolil.

„Nevěřím ti“ řekl. Natáhl si na hubené tělo boxerky a šel připravit snídani. Louis ho jen pozoroval. Je vystrašený a chce utéct. Ale bojí se toho kudrnatého muže až moc. Harry mezitím připravoval snídani, která se skládala z cornflaku a mléka. Má tu dost zásob jídla. Když má u sebe oběť, nikam nechodí. Jen si užívá mladého těla a pak ho zastřelí. Jednoduché ale efektivní.

„Žer prcku“ řekl Harry a podal Louisovi misku. Ten se do jídla ihned pustil. Harry si k němu přisedl a i on se do toho pustil. Oba měli hlad ze včerejší noci.

„Až dojíš, tak si vyčistíš zuby“ řekl Harry s plnou pusou.

„Proč?“ zeptal se nejistě Louis.

„Potřebuju vykouřit“ odvětil. Louis se zakuckal a zpomalil tempo jezení. A to se Harrymu nelíbilo.

„Jestli to nesníš do minuty, tak tě zabiju“ řekl tvrdě Harry. Mladík ho poslechl a zbytek mléka do sebe nalil. Harry se usmál a odnesl misky.

„Tady máš kartáček. A dělej!“ podal Louisovi zelenou tyčku se štětinami na konci. Rychle si zuby vyleštil a kartáček dal pryč.

„No vidíš, že to jde“ pochválil ho Harry. Sundal si boxerky a přistoupil k Louisově hlavě.

„Můžeš začít“ řekl a strčil mu ho do pusy. Chytl Louise za vlasy a tvrdě zajížděl dovnitř a ven. Harry opět zaslechl nářek a to se mu líbilo. Udělal se do té malé pusy nechal ho vydechnout.

„Dobrá práce“ pohladil ho po vlasech a vítězně se usmíval.

„Večer to doděláme. Nechci, aby si mi umřel vyčerpáním.“ Natáhl si zpět boxerky a posadil se vedle Louise.

„Proč tohle děláte?“ ozval se Louis.

„Každý má něco, co ho naplňuje a dělá šťastným, u mě to je tohle“ odpověděl Harry. Věděl, proč to dělá. Přeci by to nedělal bez důvodu.

„Ale ubližujete lidem.“ To Harryho trochu zmrazilo. Nikdo mu nikdy nic takového neřekl. Ta věta ho bodla do srdce.

„Já, já jim neubližuju. Oni můžou za to, že jsou neoblíbení“ vysvětloval rozhozený Harry.

„Takže kdybych byl oblíbený, tak jsem teď v teple domova?!“ řekl Louis zaraženým tonem.

„Přesně tak. Ale ty jsi ubožák a nikdo tě nebude hledat“ zasmál se krutě Harry. Louisovi se z opuchlých očí spustili další přívaly slz.

„Jo, jsem na nic. Ubožák co nikdy nevyhrál a v životě má smůlu, máte pravdu“ pokusil se o úsměv, ale nepodařil se mu. Skryl si obličej tričkem a brečel. Harry nevěděl co dělat. Jen seděl a koukal. Přemýšlel, zda ho má znásilnit nebo uklidnit.