This Is Not Love

4

Jistými tahy upravil poslední detaily na dalším obrazu, než své dílo předal usměvavému páru. Ten mu nadšeně poděkoval a na dno kufříku dopadly další mince.

Mladík se sklonil, aby z batohu vyndal nový blok a při tom pohledem zavadil o nedaleko rostoucí keře oleandrů. S povzdechem svěsil ramena a dlouhými prsty zastrčil vyčuhující okraj stuhou převázaného balíčku zpět do batohu, než se otočil k mladé mamince, která si žádala zvěčnit na papír svou první ratolest.

Jen jí pokynul, aby se posadila naproti němu, zatím co si naostřil tužku.

Zamrkal.

Dnes byl hodně nesoustředěný. Už tomu bylo několik dní, co tu byla naposledy a on si nemohl pomoc a každý den ji marně vyhlížel. Cosi ho nutilo k zamyšlení, jestli se jí něco nestalo. Proč se tu už tak dlouho neukázala, když prve sem chodila den co den.

Zavrtěl hlavou, aby si z ní vytřepal nepotřebné myšlenky a usmál se na maličké děvčátko.

****

Zastavila se a prudce oddechovala. Snažila se popadnout dech, po namáhavém běhu. Opírala se o kolena, zatím co stála v hlubokém předklonu a její srdce a plíce se snažili vzpamatovat ze šoku, který jim svým jednáním způsobila. I pro ni samotnout bylo vědomí, že právě byla nucena vynaložit jistou namáhavou, fyzickou činnost značně zdrcující zjištění, ale nemohla si pomoct. Měla pocit, že pokud se sem ještě dnes nepodívá zjistí, že vše co zde prožila, byl jen sen a všechny ty krásné chvíle se rozplynou v nenávratnu.

Zamračeným pohledem přejela své zaprášené boty a zelenou šmouhu na světlých kalhotech, jak se cestou sem otřela o nějaký keř.

Zhluboka se nadechla a s vypětím všech svých sil se to donutila ignorovat. Stejně jako fakt, že po tom neuvěřitelném, sportovním výkonu se trochu spotila, a tak se jí tričko, které ještě nedávno nosila jistá modelka na přehlídkovém molu, poněkud nepříjemně lepí na holou kůži.

Oklepala se a konečně se jí podařilo uklidnit splašený dech a zběsile bijící srdce. Rychle se kolem sebe rozhlédla, zda ji náhodou někdo nepozoruje a s jistým bodnutím na hrudi si všimla, že většina lidí už stihla park opustit.

Rodiny s dětmi už dávno odešly domu a po cestě se loudal poslední zamilovaný pár. Muzikanti pod pergolou uklízeli své nástroje do pouzder a s bujarým veselím se loučili a domlouvali na další den.

Povzdechla si, když očima sklouzla ke kašně a zjistila, že jeho místo je prázdné. Přišla pozdě!

Unaveně se svalila na blízkou lavičku a zadívala se na rudé nebe. Mělo ji napadnout, že v tuto dobu už tu nikdo nebude.

Prudce sebou trhla, když se někdo posadil vedle ní a ona koutkem oka zachytila rudou kštici. Odolala prvotnímu impulsu pohoršeně se na mladíka ohradit, a jen si urovnala záhyby svého perfektně padnoucího oblečení.

****

Srdce mu bušilo až někde v krku. Ruce se třásly, přes to nemohl uvěřit tomu, že to skutečně udělal. Netušil, kde se v něm vzala ta opovážlivost, jít si sednout přímo k ní.

Zahleděl se na ni koutkem oka a za rudými prameny vlasů skryl úsměv, když se skláněl k batohu pro svůj skicář. Zarazil se, když na něj vykoukl růžek ozdobného papíru. Na chvilku se zamyslel, ale pak se donutil jej ignorovat. To, že si sednul vedle ní, byla jedna věc, ten balíček... to bylo něco úplně jiného.

Rozevřel skicák na náhodné stránce a zahleděl se přes park na kašnu s pergolou. Zamyšleně si poklepal tužkou o spodní ret, než přiložil ostrý hrot ke čtvrtce a začal kreslit.