This Is Not Love

9

Unaveně se posadila na lavičku a na chvíli zavřela oči. Právě za sebou měla svůj druhý boj proti zakumovanému člověku.

Nemohla tomu uvěřit! Nechápala, ten podivný pocit, který ji po jejich vítězství zaplavil, ale muselo to být štěstí. Pravé štěstí a nefalšovaná radost z toho, že udělala něco dobrého. Že se podílela na něčem výjimečném.

Celé tělo se jí stále ještě třáslo vlivem právě prožitého okamžiku, a ona se jej marně snažila ovládnout.

Zvrátila hlavu a zadívala se na tmavnoucí nebe, na kterém se sem tam začaly objevovat první hvězdy. Věděla, že jakmile se probudí k životu blízko stojící lampy, nebude ta krása nočního nebe vidět.

S povzdechem zatřepala hlavou a rozhlédla se okolo. Bylo tomu už několik dní, co začala do parku chodit v tuto večerní hodinu a zdálo se, jako kdyby se život zdejších lidí přizpůsobil tomu jejímu. Muzikanti hráli své kouzelné písně déle a návštěvníci odcházeli domu později, než měli prve ve zvyku.

S úšklebkem pozvedla jednu ruku před obličej a zadívala se na ni. Její manikůra, která ještě ráno byla bez nejmenší chybičky, byla zcela zničená. Se zamračením si prohlížela poškrábaný lak a odřené klouby na rukou. Ten dnešní Akuma jim dal pořádně zabrat. Už teď si lámala hlavu s tím, jak zakryje ty modřiny, které se jí začínaly objevovat na odhalené kůži.

Povzdechla si a ruku opět nechala volně klesnout do svého klína. S pohledem upřeným na tančící páry přemýšlela.

Za poslední týdny se její život změnil víc, než by si byla kdy ochotna přiznat. Nikdy by nečekala, že zrovna ona se stane jedním z Pařížských hrdinů. Bylo to něco opravdu zvláštního.

Najednou ze všech koutů slyšela, jak o ní lidé mluví, ale ne jako starostově dceři. Mluvili o ní jako o Queen Bee. Děti si na ni hrály a jejich rodiče jim byli nuceni vyprávět pohádky s ní jako hlavní postavou.

Byl to pro ni velice zvláštní pocit, na který si nemohla zvyknout. Ten nezištný zájem, který její nová identita u lidí vyvolávala.

Nemohla si na to zvyknout, ale na druhou stranu se toho ani nechtěla vzdát. Toho nově objeveného citu, který ji z nějakého neznámého důvodu naplňoval víc, než její předešlá pýcha.

Zavrtěla hlavou a potlačila další úšklebek. Vůbec netušila, kdy přesně si začala všímat všech těch maličkostí, které ji náhle přišly tak úchvatné. Všechno, co dříve považovala za všední a nudné jí náhle přišlo zcela výjimečné a krásné. Svým způsobem kouzelné.

S trhnutím se zadívala na rudovlasého mladíka, který si k ní bez dovolení přisedl, a aniž by jí věnoval jediný pohled, vytáhl si z batohu své malířské potřeby. Nenápadně si přisedla o kousek blíž a nakoukla mu pod ruku.

Mladík už několik dní pracoval na jednom obrazu a stále se neměl k tomu, dílo dokončit. Z velké části to bylo i panujícím přítmím, které mu nedovolovalo pokračovat v malování až do pozdních nočních hodin. Jemu to ale zdá se nevadilo. A ona neměla důvod ptát se, proč tak činí. Jen mlčky sledovala jeho jisté, klidné pohyby a jen pro ten jediný okamžik měla pocit, že takto je to v pořádku.

****

Ležela ve své posteli a s pohledem upřeným na spící kwami přemýšlela.

Měla pocit, že poslední dobou nedělá nic jiného. Pouze přemýšlí a přemýšlí. Plní přání svého otce a přemýšlí. Bojuje s Lišajovými padouchy a zase přemýšlí. Jako kdyby jediný klid, kterého se jí v tomto náhle velice zamotaném životě mělo dostat, by měla pocítit pouze v přítomnosti toho mlčenlivého, rusovlasého chlapce.

Odtrhla pohled od spící kwami a potichu vstala. Zabalila se do hedvábného županu a po špičkách vyklouzla na balkon. Pozorovala noční Paříž a nemohla se ubránit obdivu. Jak to, že si nikdy nevšimla, jak je její město krásné?

Ahojky, ještě jednou přeji všem krásné Vánoce a bohatého Ježíška 🎄🎁 a aby těch dárků nebylo málo, rozhodla jsem se vám nadělit dílek TiNL 🐝
Tak já letím plnit před štědrovečerní povinnosti a vy si užijte dílek 😉