This Is Not Love

10

Zaplatil a s úsměvem vyšel před malý krámek, když tu zůstal zkoprněle stát. Přímo před ním stála nová pařížská hrdinka v kostýmu včelí královny. Překvapeně se na něj zadívala, a nebýt časného zásahu Kocoura, byli by oba zasaženi silou toho zakumovaného člověka.

Rudovlasý mladík se s trhnutím otočil po směru, odkud přišel útok a zděšeně sledoval podivnou hybridní verzi něčeho, co vzdáleně připomínalo křížence mezi ledním medvědem a klaunem. Byl tak překvapený, že kdyby jej Queen Bee na poslední chvíli nestrhla stranou, proměnil by ho letící paprsek na ledovou sochu.

,,Odvedu ho do bezpečí!“ křikla včelí hrdinka na svého týmového parťáka a než se mladík stihl pořádně rozkoukat, popadla jej kolem pasu a vzlétla.

Rudovlásek stačil jen poplašeně vykřiknout, když mu zem pod nohama zmizela a jediný pevný bod byla dívka, jež jej objímala.

V parku jej Queen Bee opatrně postavila na zem a ještě se kolem sebe rozhlédla, zda je vzduch opravdu čistý, než se bez jediného slova otočila k odchodu. On se však rychle pohnul a sevřel její zápěstí ve štíhlých prstech, na kterých mu stále ještě zůstávaly stopy barev.

Chvíli si jen mlčky hleděli do očí, než rudovlásek zamrkal a přerušil tak ten podivný oční kontakt. Překvapeně zamrkal a sklopil pohled na jejich ruce, než ji rychle pustil a poplašeně ustoupil, jako kdyby si vůbec neuvědomoval, že ji prve chytil za ruku. Dívka mu však věnovala pouze letmý úsměv, než mávla průhlednými křídly a zmizela kdesi na modré obloze.

Mladík ještě chvíli upřeně sledoval modré nebe, po kterém se líně převalovalo pár bílých mráčků, než se konečně vydal k domovu. Hlavu však měl stále plnou toho nevšedního zážitku.

Nemohl si pomoct, ale ten úsměv.... Stále ještě cítil, to jemné mravenčení, které mu běhalo po kůži a nitro se mu tetelilo neznámým citem.

Naposledy zavrtěl hlavou a s posledním ohlédnutím vyšel z brány parku.

****

Mířila do parku a její spěšné kroky popoháněl strach. Měla strach, jestli se rudovlásek v pořádku dostal domů. V duchu si nadávala, že jej neodnesla přímo před jeho dům, ale jako Queen Bee musela být opatrná. A navíc... což ji zahanbovalo mnohem víc než její chování, vůbec netušila, kde její spolužák bydlí. Proto doufala, že se dnes opět setkají v parku. Chtěla se jen... Vlastně ne, POTŘEBOVALA, se přesvědčit, že mladík je v pořádku.

Zůstala stát uprostřed cesty a ulehčeně si oddechla, když na známé lavičce spatřila sedět shrbenou postavu s rudými vlasy. Vypadalo to, že si jí mladík ještě nevšiml a ona se náhle nemohla donutit k tomu, jít se usadit na své místo po jeho boku.

Nedokázala si to vysvětlit. Ty pocity, které pociťovala v jeho přítomnosti. Její kwami se na ni jen poťouchle zašklebila a sama pro sebe si zašeptala jisté slovíčko, začínající na L. Ona sama o tom vak nechtěla ani slyšet. Ne! Pollen prostě nemohla mít pravdu.

Ona sama za tím viděla něco jiného. To křehké pouto, které se mezi nimi začínalo tvořit muselo být přátelství. To pravé, které ona nikdy nepoznala a po kterém najednou tak moc toužila. Po někom, kdo by ji vyslechl, utěšil v těžkých chvílích a trávil s ní čas prostě jen proto, že chce, aniž by myslel na její bohatství a konexe, které by tím získal.

Zhluboka se nadechla a nenápadně pohladila svou kwami po hlavičce, než opět vykročila k lavičce, pohled jí však padl na nedaleký stánek. Zaváhala.