Změna života [Dokončeno]

Nový den ve smečce

Ráno jsem se zbudila a šla jsem do kuchyně, viděla jsem, jak tam vaří ta holka, hnedka jsem se otočila, ale uviděla mne a řekla abych si sedla, tak jsem si sedla.
Všichni pomalu přicházeli a po chvili jsme se pustili do snídaně. Byla moc dobrá, i když jsem nevěděla co to je, šla jsem k lesu a zadívala jsem se do něj, na to jak padá lístí, přišel ke mě Radim a dal mi ruku na rameno, já jsem se lekla, tak jsem trochu vyskočila. Říkal že se omlouvá, že mě nechtěl vylekat, já jsem řekla, že je to v pohodě. Máme hlídku, tak pojď, šla jsem za Radimem, obhlídnout okolí a přitom jsme si povídali a řekl mi že jsem statečná a silná, já se začala smát. A zeptal se proč se směju a řekla jsem, že si nemyslím že jsem statečná a silná. Řekl že jsem, že mi o tom vyprávěl Bohdam, usmála jsem se a odpověděla, že asi přeháněl, že tolik silná a statečná nejsem. Prohlídli jsme celé uzemí a nikoho jsme neviděli, ani neslyšeli. Šli jsme k vesnici a tam jsem šla jen na chvíli a vrátila se k lesu, protože se mi stýskalo po taťkovi, Thomasovi a ostatnich klukách a holkách. Radim a Koyukon to na mě viděli, že mi chybí, tak šli za mnou a řekli že se jdou všichni koupat k moři, jestli nechci jít taky. Řekla že teda půjdu a jeli jsme tam Autama protože by jsme se do jednoho nevešli, seděl vedle mě Koyukon a zeptal se mi jak se mi tady líbí, řekla jsem že je to tu nádherné. Potom jsem se koukala kolem jak jsme jeli, uviděla jsem že jsme u Bohdama (tatínka) byla jsem ráda že tu jsme. Ale zeptala jsem se proč jsme tady, říkal jsi že jdeme k moři, myslela jsem že u své vesnice to bude a ne tady. Řekl že nás pozvali, tak jsme všichni vystoupili kromě Koyukona, šla jsem za ním a zeptala jsem se copak se děje? Že chce být tady, řekla jsem ať jde, vzala jsem ho za ruku a zavřela dveře od auta. A šli potom on mě a já jeho pustila, protože jsem měla pocit, že nechce, abych ho držela. Hnedka na mě skočil brácha Taylor a hnedka se postavil, já taky a držel mě silně v nárůčí, za chvíli přiběhnul Embry a Thomas, ty mě taky drželi hodně dlouho v objetí. Ale pořad mi bylo smutno, byla jsem ráda že tam jsem, ale je pravda, že jak jsem se podívala do očí Koyukona, tak jsem se vtisknula doopravdy do něho a ještě jsem se do něho zamilovala. Ale řekla jsem si že to bude jenom pocit bavili jsme se asi půl hodiny a přiběhlo k nám nejméně dvacet upírů. A obě dvě smečky jsme byly připravený se proměnit. Teďka jeden řekl tohle je pomsta za Volturiovy a hnedka se na nás vrhli a taky jsme se hnedka proměnily a bojovali jsme s nima, teďka mi jeden upír skočil na záda a začal mě škrtit, nemohla jsem ho ze zad odtrhnout, spadla jsem na zem, nemohla jsem dýchatx pomalu jsem zavírala oči, ale zpoměla jsem si na taťku a ostatní a na to že je musím ochránit a hnedka jsem se otočila a zabila jsem ho, i když jsem nemohla moc dýchat, tak jsem bojovala dál. Thomas bojoval s upírem, který vypadal hodně naštvaně, Embry zase bojoval upírem, který byl klidný a Radim a Koyukon bojovali s velkým silným, naštvaným upírem, a ostatní bojovali s upírama, kteří byly klidnější. Rozběhla jsem pomoc Koyukonovi a Embrimu skočila jsem po tom upírovi a on spadl, což kluci na něho skákali kousali, ale k zemi nešel kousla jsem ho za krk a odtrhla upírovu hlavu od těla. Všichni upíři přestali bojovat a podívali se na mě, nevěděla jsem proč? Se na mě tak dívali. A zjistila jsem že to byl jejich neporazitelný vůdce. A všichni upíři se hnedka na mě vrhli a já jsem s nima na před bojovala sama, ale na konec mi pomohli ostatní a všechny jsme porazily a spálily. Šla jsem k lesu a lehla jsem si tam ve vlčí podobě, protože jsem neměla oblečení. A byla jsem unavená, ani nevím proč, po 10 minutách přišel za mnou ve vlčí podobě Koyukon a nesl na zádech oblečení pro mě i pro něho položil to oblečení, kývla jsem hlavou vzala si nějaké oblečení do pusy, protože jsem byla pořád ve vlčí podobě a šla kousek do lesa za strom, proměnila jsem se a oblíkla se. Šla jsem zpět a to se teprve proměnil Koyukon, on se lekl a já se otočila směrem k lesu a opřela se o strom, trochu jsem se smála, ale jen tak, aby to nezjistil. Oblíkl se a dal mi dva dopisi, a řekl mi že mu to dali Embry a Thomas poděkovala jsem, sedla si ke stromu a četka jsem napřed ten od Thomase.
Bylo tam napsané, že mě nechce už nikdy vidět a že mám odejít. A to samé v Embryho dopisu že mě nechce vidět a že mám odejít, rozbrečela jsem se a utíkala jsem uviděla jsem, jak bere Koyukon a četl to dál, víc jsem neviděla, protože jsem pořád brečela. Nevědela jsem, kde to jsem, ale sedla jsem si a brečela jsem, měla jsem velký hlad a žízeň, ale to mě nevadilo. Protože jsem měla v mysli pořád ty dopisi, ale proč mě obejmuli, když mě nechtějí vidět. Teďka za mnou do běhnuli Embry a Thomas a já si stoupla a šla od nich, protože jsem měla pocit, že to nebude nic dobrého. Řekli že ti dopisy nepsali, že to někdo musel vyměnit, řekla jsem že bych tomu ráda věřila, ale nevěřím tomu. A rozběhla jsem se k vesnici a řekla jsem Radimovy, že jdu pomalu do vesnice, ale nevnímal protože si povídal Taťkem, tak jsem šla, ale slyšel mě Koyukon, protože hnedka zvednul hlavu. Tak jsem šla a hnedka do běhli do vesnice, já jsem byla už v lese a pomalu jsem šla a hnedka na mě šahnul Koyukon a řekl že jde se mnou. Já řekla že to je v pohodě, že nemusí se mnou jít, ale ještě jsem slyšela, že se kluci Embry a Thomas ptají, kde jsem já. A hnedka jsem řekla, tak pojď se mnou. Šli jsme pěšky tři hodiny a mě docela boleli nohy, protože jsme museli, skákat přes kmeny stromů a tak.

Tak máme tu další kapitolu,
Doufám že se vám líbí.
Pokračování příště...