Cake [m.yg ~ j.jk] ✓

S w e e t

Cítím se divně,

Úsměv mu upadal hledíc  mi stále do očí. Jeho ruka se pokoušela se sebe menší silou tu mou odstranit z lemu jeho trička. Vzdal to a nechal ji mrtvolně snést k zemi. Neměl sílu. 

"Máš kam jít?"

Jemně pokýval hlavou k souhlasu.

"Dojdeš tam?"

Záporné zakývání.

"Mám tě tam donést?"

Záporné zakývání.

"To tě tu mám nechat?"

Souhlas.

Díval jsem se na něj, v jeho stavu by tu do druhého dne nepřežil. Jeho kůže pomalinku modrala a né pod mořem modřin. 

"Vyškrábeš se mi na záda?"

Jen se na mě podíval a vydal ze sebe jakési souhlasné zamručení.

Dřepl jsem si zády k němu a jeho ruce přehodil přes svá ramena. Jako kachnička jsem se k němu více přiblížil. Chytl jeho nohy a šikovně ho vyšvihl. Proč jsem se ho ptal, když jsem to zvládl sám.

"Klisně spi, nemusíš se bát kam tě vezmu."

Cítil jsem jeho hebké vlasy na mém krku a těžkou hlavu na rameni. Celé jeho třesoucí se tělo se uvolnilo a mě se tak naskytly menší problémy s tím aby mi nepřepadl. Otráveně jsem si povzdychl a s taškou pověšenou přes předloktí spolu s neznámým hochem na zádech se plahočil ke mně domů. Už se těším na kecy rodičů. 

Musel mít pořádně náročný den.

.

Lidé okolo se na mě otáčeli a šeptali si. Nedával jsem tomu větší pozornost jelikož jsem byl u našeho vchodu. S těžkostí jsem odemknul dveře a třesoucí svaly mě pomalu schod po schodu nesly domů.

Vešel jsem dovnitř a pomalu si to hnal do pokoje, kapičky potu mi po celém těle tekly jak vodopády. Měl bych začít posilovat, tak jak kdysi. Z rohu místnosti se vyřítila matka s úmyslem mě pozdravit, dostalo se mi jen tlumeného vypísknutí.

Očkem jsem se podíval na kluka zřejmě spícího na mých zádech. Hlava svěšená, spocené vlasy měl přes celé čelo a pramínky krve mu už definitivně zaschly. Pomalu a hluboce se nadechoval a vydechoval. Spal.

"Kdo je to?"

Sám nevím, proto si ho tahám domů, že ano.

"Spolužák."

"Co se mu stalo?"

Šeptala dál.

"Nevím."

Znaveně jsem došel do pokoje, kde jsem zmláceného kluka položil do postele. Neodporoval, byl jako hadrová panenka. Skoro to vypadalo jako kdyby byl v kómatu.

Sundal jsem si uniformu a převlékl se do čistšího oblečení. Nabídl bych čisté oblečení i jemu, ale spal. Převlékat ho nebudu.

Rozepl jsem mu bundu a košili, sundal boty a nechal ho tak, protože jsem měl v úmyslu mu vyčistit rány.

Vyšel jsem z pokoje směrem do kuchyně, kde míváme všelijaké léky. Pobral jsem různé obvazy, desinfekci, léky tlumící bolest, mastičky a sklenku čisté vody.

"Nechceš pomoct?"

Zeptala se mamka. Zakroutil jsem hlavou a vydal se zpět.

"Ty víš, že to umím, nemusíš mi pomáhat."