Cake [m.yg ~ j.jk] ✓

N e w b i e

Nedovolím, aby někdo...

Posedával v prvních řadách lavic, přímo u katedry. Místa každého z nás se pomíchala, díky pár záležitostem v hodině. Psal si své zápisky a doslova ignoroval šepot kolem sebe. Plně soustředěn na výklad učitele. Nudného, starého a pedofilně vyhlížejícího chlapíka, který vysvětloval učivo nejnuceněji jak to jen šlo. Určitě chtěl co nejrychleji utéct za svými dětmi ve sklepě, jako my do teplých a útulných domovů. 

"Dívej na něj, zase ho zbili."

Zahihňala se potichoučku studentka o pár židlí dále. Vyperoxidované vlasy do bíla, obočí černé jak úhel, rty rudé jak rubín a make-upu trojitá vrstva. Na bývalé škole jsme měli pěkné dívky, tu jsou jen prach obyčejné nány prodávající se někde na ulicích pro cígo a kapku alkoholu. 

"Jo, zasloužil si to, směťák jeden."

Na tu nadávku se zasmála o něco hlasitěji strana, odkud to přišlo.

"Jen čekám, kdy nebude mít prachy ani na to tu chodit."

Intenzita smíchu sílila.

Nadávky na něj sílily.

A jeho smích čím dál tim více upadával, oči rudly a rty se klepaly.

"To by stačilo děvčata."

Napomenul je učitel, a bylo ticho. Myslím, že kdyby se s ním rafly, dopadlo by to tak, že by je někde přivázal k topení. Ani nevím proč si to o něm myslím, když se nudíte představivost příjde vhod.
Bylo mi ho líto, tolik urážek. Ráno jsem řekl, že ho budu mít pod svými křídly. Obávám se, že po lehké promluvě s problematiky mě tu bude každý znát. Ale za něj mi to stojí, za něj mi stojí si pošpinit ruce.

.

Škola skončila
Vycházím mezi prvními lidmi a plánuju si promluvit s těmi děvčaty. Peroxid a liháč, můj cíl. Na ženu si dovolit ruku nevztáhnu, ale slova ano.

Zašel jsem za roh školy, kde se často takoví lidé setkávají, zapálil jsem si cigaretu, opřel se o stěnu a vyčkával. Netrvalo to dlouho a bílá hlava s jejími služkami se objevily za rohem. Smály se tak otrhaným hlasem, že kdybych byl ten peďák, unesu je a zašiju pusu abych je nemusel poslouchat.

Čím více se přibližovali, začaly upínat svůj zrak na mě.

"Dívej, to je ten novej"

Zašeptal jedna té bílovlasé. Naše zraky se střetly. Típl jsem cigaretu a založil si ruce na prsou. Přišly ke mně.

"Co ty tady? Tohle je naše místo."

Pustila se do mě jedna z poddaných.

"Jo, jdi pryč!"

Strčila do mě druhá.

Podíval jsem se do očí tě peroxiďačky a pousmál se. Její tváře by nabraly i rudý odstín, nebýt toho make-upu.

"Hned odejdu, jen co si promluvím s ní."

Přešla je mně a pohodila vlasy.

"Tak povídej."

Zasmála se falešným a tenčím hlasem.

Popošel jsem blíž, chytil ji za ramena a otočil štěně.

Sborově se ozvalo zalapání po dechu.

Přiblížil jsem se k jejími uchu, tolik náučnic na něm, až je mi ho líto.

"Teď poslouchej, nebudu trpět vaše urážky na toho kluka, co seděl v první lavici, určitě víš o kom je řeč. Nevstáhnu na ženu ruku, ale stane li se to ještě jednou, tak si nemyslím, že se udržím. Předpokládám, že tvůj make-up není voděodolný, jelikož tvoje tváře budou nejspíše pod návalem slz. Plus to vše schytají i tvoje kumpánky. Zauvažuj trochu, nebo si zničíš reputaci a na tvůj obličej si budeš dávat leda tak led a náplasti, možná i pár stehů by se našlo."

Vzdálil jsem se, vyděšeně se na mě koukala, ty kumpánky nic neslyšely, bude jim to muset říct sama.

"Mysli na to."

Zapálil jsem si další cigaretu, přehodil si přes sebe tašku a odešel. Už jsem nestihl Cookieho, musel jsem doufat, že ho nikdo nezbil a že došel dobře domů. Možná ho uvidím v květinářství prodávat květiny s jeho sladkým úsměvem.

.

Cestu jsem měl poměrně dlouhou, možná je to i kvůli toho, že jsem se loudal, nechtěl jsem domů. Rozhlížel jsem se po okolí, co kde je, však jsem tu nově. Ulice plné lidí, hluku nespočet. V dálce jsem zahlédl již známou tvář se zářným úsměvem. Pár metrů přede mnou stál Cookie hledíc do výlohy s oblečením. Jeho očka zářili s pusou lehce pootevřenou v úžasu. Díval jsem se na něj z povzdálí. Jeho zrak sklouzl z oblečení na ceny, co byly postaveny o kus níže. Z očí se vypařilo čiré štěstí a rty se smutně zavřely jako brány hradu, před bitvou. Pomalu odešel s hlavou sklopenou. Zvláštní ho vidět smutného. Počkal jsem až odejde dál, rozeběhl jsem se k výloze, abych se podíval co tam bylo. Byla to jakási kolekce s bílými kabáty, myslím že se koukal na bílý kabát, který byl posázen květy okolo ramen a s knoflíčky ve tvaru kytiček. Taky jsem se podíval na cenu, drahé to bylo dost, ale nejvíc mě překvapil název, "for women". Hned vedle byl černý kabát, obrovský kontrast. Zlo vedle dobra. Ten měl jen lístky na límci s normálními kulatými knoflíčky. Naprostý opak. Možná bych mu mohl udělat radost a koupit mu ho. Ten pěkný, bílý. Stejně, ještě nezačalo jaro, je pořád chladno a jeho tenká bundička ho moc před chladem neochrání a s jeho tmavými vlásky by to k sobě pěkně ladilo.

Zítra bych mu ho mohl pořídit.

Pousmál jsem se a vydal se domů.

.

Venku se ochladilo, světlo skončilo směnu a vystřídala ho tma. Pouliční lampy zářily a já se rozhodl jít ven. Vzal jsem si hrubý tmavý rolák, koženou bundu a vydal se prozkoumat zdejší bary. Ze vchodu jsem zamířil hned na protější chodník, tedy tam, kde bylo Cookieho květinářství. Bylo zhasnuto, neočekávaně, když bylo tak pozdě. Výlohu zdobily krásné květiny, plno květin a ozdob. Musí být pěkné tu pracovat. 
Odešel jsem a začal se procházet. Kousek od domu, byl jeden pěkně vyhlížející. Rudé neonové nápisy, hlučná hudba, která šla slyšet i přes zavřené dveře. Pohodil jsem rameny a vydal se dovnitř. Nikdo mě nezastavoval, žádný bodyguard. Zamířil jsem si to k baru. Nikdo tam neseděl, inu, seděl, ale byl mimo. Posadil jsem se o několik židlí dále a čekal na barmana. Ihned ke mě přešel chlapík, leštíc sklenici, jeho černé vlasy mu padaly do očí a jeho krásně obrovské rty se na mě usmály.

"Copak tady dělá takový mladý kluk, je ti vůbec osmnáct?"

Podíval jsem se něj, přečetl jsem si jeho jmenovku. Park Jimin.

"Rád chodím po barech a zkoumám co je tu nového a ano, je mi osmnáct, Park Jimine."

"Hmm.."

Usmál se a uklidil skleničku. Pak se ke mě zase otočil a opřel se o pult.

"Tím pádem vítej v Mosdoen baru"

Máchnul rukama a zářně se zasmál.

... poničil jeho sladký fondán.

Další kapitola vyšla a nová postava přišla ;> uwu, Jimin jako barman geez, hold me pls. Inu a dovoluji vám si přeložit název toho baru ( aby se vám to překládalo líp: 못된 )

Za jakékoliv kometáře budu ráda, stejně tak jsem s to i za hlasování.

Užíjte si zbyteček dne <33

Btw... BTS na Melon M.A. byli neuvěřitelní, pořád rozdýchávám.