Blacku?! Kingová?!

Část 44

Ani nevíte, jak ten týden rychle uběhl. A je to tu, dvanáctého prosince. Den Sophiiný smůly, jak tomu říká James. Můj vááážně velmi oblíbený den. Ta ironie snad nejde přeslechnout.

Vlastně si uvědomuji, že jsem vám nikdy ten celý příběh neřekla. Tak abychom začali, ne? Úplně první špatná věc, nehoda, říkejte tomu jak chcete, se stala hned ten rok, co jsem se narodila.

Popravdě já sama nevím, co se stalo. Vím, že mi bylo pár měsíců a u nás doma se stala velká nehoda. Vím pak jedině to, že to skončilo požárem a my se kvůli tomu přestěhovali do Godrikova dolu, kde bydlí Potterovi a spoustu jiných kouzelnických rodin.

Několik let potŕ si na mě rodiče dávali fakt velký pozor. Babička mi vyprávěla, jak táta obstarával všude možně ochranná kouzla a s mamkou je skoro každodenně aplikovali na náš dům. Párkrát se zasmála a vtipkovala o tom, že se oba zbláznili a já budu muset žít s ní. Trpět mudlovskej život a její luštění křížovek. Jako malá jsem se zhrozila a rozbrečela se. Chtěla jsem žít s mými rodiči. Babička mě pak uklidňovala pomocí zmrzliny několik hodin.

Po pár letech se rodiče přestali tak bát a ochranná kouzla nechali ochrannými kouzli. S Jamesem jsme začali chodit do mudlovské školy ve vedlejší vesnici, rodiče nás obou na tom trvali. Není špatné se naučit i normální věci. Po škole jsme měli výuku základních kouzel a na zahradě jsme vždycky s našimi táty hráli famfrpál.

Pak přišli Bradavice. V první ročníku jsem se otrávila jídlem, a tak jsem se seznámila s Poppy. V druhém mě zavalila salva sněhu. Měli jsme Bylinky a já šla zrovna pro nový květináč, ten první se mi roztříštil v ruce, což už jsem počítala za smůlu. Zrovna jsem se pro jeden natahovala a sklo nade mnou nevydrželo tíhu sněhu, prasklo a já byla zavalena sněhem. Byla jsem promrzlá a promočená na kost, i když jsem pod sněhem strávila maximálně pár minut. No jo, sníh na začátku prosince. Už se nemůžu dočkat až ta břečka napadá tenhle rok. Oh počkat, už se stalo...

Ve třetím ročníku, při cestě přes most k Hagridově boudě, tentokrát ještě patřila Oggymu, pode mnou prasklo dřevo. Zrovna jsem šlápla na hnilobu a prkno pode mnou nevydrželo a noha mi zapadla do díry. Nebudu lhát, málem jsem se posrala strachy, že spadnu z mostu a bude po mně.

Čtvrtý ročník znáte, praskl pode mnou led. Začínám si to brát osobně, to mi chce osud naznačit, že jsem tlustá?

No a v pátém ročníku jsem nejspíš něco špatně přidala do kotlíku při Lektvarech a vyhodila jsem skoro celou místnost do vzduchu. Dokonce mi hořel rukáv od hábitu. Sice je to u mě dost možný, že to byla moje zásluha, ale pořád podezírám Malfoye, který seděl vedle mě. Ten však stihl včas uhnout a ostatní byli moc daleko, takže jsem měla sežehnuté obočí jen já.

No, a minulý rok se mi zbláznilo koště, jako Jamesovi, když jsme hráli proti Havraspárským. Já ale skončila se zlomenou rukou.

Vlastně to všechno začalo po mém příchodu do Bradavic, když nepočítám ten požár. Někdy se musím zeptat, co se doopravdy stalo. Řekli mi, že za to nemůžu a ať si s tím nedělám hlavu.

Tak a tohle byl rychlokurz Sopiiný smůly, nějaké otázky? Doufám že ne, jelikož se teď snažím vyhýbat všemu, co jde posrat. Nechci nic zakřiknout, chápete. A jsem to já, takže posrat jde skoro všechno. No neříkejte, kdo má takovou smůlu, že pod ním praskne dřevo, které udrželo několik lidí přede ním? A taky ta lavina sněhu? O otravě vůbec nemluvím. Prostě jsem fakt štístko.

Naštěstí mi Merlin přál a já můžu zůstat celý den v posteli. Sice je úterý a touhle dobou bych měla mít Bylinky, ale mám 'chřipku'. Vážně jste mysleli, že vystrčím nos z postele? Už nechci nic nechávat na náhodě a budu vegetit celý den.