Blacku?! Kingová?!

Část 49

„Kurva!"

Přetočila jsem se na druhý bok a snažila se dál spát. Na nějaké Blackovy problémky teď vážně nemám náladu.

„Do prdele! To si ze mě děláš..." funěl ze sebe. Proč sakra tak heká? Black si ještě párkrát zaklel, než svou pozornost obrátil ke mně.

„Kingová! Nějaká pomoc od tvý strany?!" zeptal se naštvaně. „Já vím, že nespíš. Celou dobu jsi chrápala a teď to najednou přestalo, tak nehraj mrtvýho brouka a zvedni tu svou línou prdel, buď tak laskavá!"

Úplně jsem si ho dokázala představit. Naštvaně kříží ruce na prsou, zamračený obličej, kvůli jeho problému a slunci, které proudí jediným oknem v Hagridově obývákoložnicokuchyni.

Pomalu jsem se otočila za jeho hlasem a konečně otevřela oči. Moje vidina byla pravdivá, kromě jednoho detailu.

„Kde je slunce?" zachraptěla jsem. Black protočil oči a sarkasticky se zasmál.

„Já nevím, možná tě uvidělo a s hrůzou uteklo," pronesl a vjel si prstama do vlasů. V jeho obličeji se odráželo hodně emocí. Nejčastěji vztek a úzkost.

Jen jsem se zamračila nad jeho urážkou a skopla ze sebe starou chlupatou deku, kterou jsem našla v malé komodě u kamen.

"Tak trochu jsme v prdeli," objasnil mi Black a ukázal ven z okna. Tedy, vlastně nemohl ukázat ven, protože okno bylo prostě... tmavý.

Vylezla jsem ze zchátralé postele, jestli se ta věc dala nazvat postelí, a přešla pár kroků k oknu. Ještě včera tam bylo vidět na mýtinku ohraničenou tmavým lesem. Ale místo toho tam byla hmota, která zakrývala skoro celý výhled.

„To je...?" hloupě jsem se zeptala a s panikou v očích jsem se otočila na Blacka, který se opíral zadkem o stůl.

„Jo, to je sníh. Jak jsem říkal, jsme totálně v prdeli," řekl už klidnějším hlasem. „A já nemám ponětí, jak se odtamtud dostaneme."

Super. Prostě super.

*****************

Dostat se k Hagridovému bývalému domovu nám zabralo pár hodin. Chvíli jsme šli, jindy běželi a nakonec jsme se dostali k zasněžené mýtince s malou chaloupkou ve středu.

A když říkám malá, myslím to vážně. Rychle jsme se proměnili zpátky do lidské podoby, oklepali boty od sněhu o práh dveří, a vešli dovnitř. V místnosti dominovala jedna obří postel, taková aby se na ní mohl vyspat poloobr, stůl se třemi židlemi, kuchyňská linka pod oknem a menší komoda u krbu, kde jsme si hned zatopili. Z této místnosti vedli dvoje dveře, jedny do koupelny a druhé do takzvaného pelechu polovida.

Malá místnůstka s křeslem a psacím stolem. Polovid se ani jednomu z nás nezjevil. Bordel tam žádnej nebyl, tak jsme mu jen nakrájeli nějakou zeleninu a ovoce, kterou jsme našli ve spižírně a plný talíř jsme dali na stůl v jeho 'pokoji'.

Black se samovolně určil velitelem našeho malého výletu a zavelel, že tu budeme spát, protože bychom to do setmění nestihli, a také začalo sněžit. Což přineslo hádku o postel. Desetiminutová a velmi hlasitá výměna názorů skončila mým vítězstvím. Po menší večeři jsem spokojeně ulehla do postele, Black se proměnil a složil se ke krbu.

Po párhodinovém spánku mě probudilo skuhrání Blacka a dál už to znáte.

„Hm... Takže sníh," konstatovala jsem nahlas. Vlastně jsem se o tom jen chtěla přesvědčit. Je vůbec možné, aby napadlo tolik sněhu za tak krátkou dobu?

„No neříkej, Sherlocku. Pojď mi pomoct," řekl Black a otočil se ke dveřím. Aha. Už chápu to jeho vzdychání.

„Ty si vážně myslíš, že ty dveře dokážeš jen tak odtlačit? Je tam tolik sněhu, že ani nemůžeme vylézt oknem, ale určitě jsi tak silnej, abys odtlačil takovou masu sněhu," nasadila jsem ironický úšklebek.

„Máš jinej nápad, když seš tak chytrá?" založil si ruce na prsou. „Jestli sis nevšimla, tohle je vážný. Uvízli jsme tu. Nevíme, kolik tu má Hagrid trvanlivých potravin, sakra ani nevíme, jestli nezamrzl vodovod!" s panikou rozhodil ruce do vzduchu.

„Klídek, hysterko, nevyšiluj. Jo fajn, docela blbý, ale jídlo tu je, vodu dostaneme hladce Aquamentem a profesoři ví, že tu jsme. Tak v čem je problém? Chápu, chvíli budeme muset vydržet v jedný místnosti spolu. Věř mi, já z toho taky nejsem zrovna nadšená. Jestli chceš mít lepší pocit, vyčaruj si Patrona, ať doručí zprávu, že jsme tu uvízli," nasadila jsem úšklebek. Docela se divím, že nejsem hysterka spíš já, ale život je plný překvapení. A taky mě samozřejmně baví vidět Blacka v koncích.

Black si hned na to uvědomil,jak hrozně vyšiloval a nasadil ten svůj typický úšklebek.

„Tak fajn, mám hned několik nápadů, jak zabít volný čas," řekl a pomalu se ke mně začal přibližovat. Můj obličej se zkroutil do znechucené grimasy. Super, uvízla jsem tu s nadrženým prasetem.

„Vážně? Tak si ho zabij sám. Já jdu do koupelny," oznámila jsem mu a vydala se do menší místnůstky.

"U Merlina, dělal jsem si prdel, Kingová," řekl s tichým smíchem.

Ještě než jsem za sebou zavřela dveře, otočila jsem se na něj.

„Nezapomeň, nesnášíme se." Odpovědí mi byl jeho úsměv. Pak jsem za sebou zabouchla dveře.

Já víííííííííím, hlavně mě neukamenujte :D chápu, že si zasloužím, aby mě pošlapal testrál a tak dále, ale kdybych byla mrtvá, kdo by to za mě psal 😏 ? :D Prostě nějak jsem neměla náladu ani nápady a ani čas.... takže tady máte fakt krátkou kapitolu ♥

Taky vám něco musím říct. Je to docela důležitý a pro někoho to může být smutná zpráva. Tahle kapitola je předposlední Kingová... Brzy se samozřejmě dočkáte ještě 50, bcs prostě pátý kulatiny, což je fakt velký číslo, takže si musíme pogratulovat  👏👏👏 Ale celkově dílů bude prostě 50, s Kingovou končím...

Oh, jasně. Měla bych se zmínit, že bude Kingová numero dos? Jo, asi měla :D Takže úplně pravým fandům této povídky se omlouvám, že jsem vám přivodila menší infarkt :D Jsem ráda, za každej komentík a podporu ♥ V další kapče se dozvíte více o Kingový 2 :)

Annie