To Valentine's day💘

2.

Když jsem se vzbudila rodiče ani Leon už tu nebyli. Zadívala jsem se k posteli nejblíž okna a opravdu tam seděl a díval se na mě. Zvedla jsem si postel pomocí čudlíku na levém boku své postele. Takže jsem seděla a dívala se na něj. Alexander promluvil jako první:,, Pozor abys zase neomdlela". To mě naštvalo, takhle to v těch romantických filmech nebylo.,,Neomdlívám běžně" odsekla jsem.,,Vždyť já tě jenom škádlil"usmál se. Řekla jsem si, že se chová trochu jako Leon. Nemohla jsem však tuhle myšlenku rozvinout za prvé, protože ho neznám a za druhé, protože bych moc dlouho koukala do blba. A tak jsem se místo toho zeptala:,,Jak se jmenuješ?" i když jsem to věděla tak mi to připadalo jako vhodná otázka pro příležitost seznámení.,,Vždyť to víš" řekl nevrle ,,viděl jsem jak sis četla tuhle tabulku" objasnil mi když viděl můj nechápavý výraz po jeho prvních slovech.,,A ty jsi Valentýna" pokračoval. Podívala jsem se na bok postele, pak na druhý, ale nikde žádná cedulka.,,Jak to víš?" zeptala jsem se asi hodně nedočkavě zvědavým tónem, protože se zasmál. ,,Doktor říkal něco tvým rodičům a pak se jich ptal na tvoje jméno a další informace do tabulky a oni odpověděli: Valentýna Lewová,
15 let." odpověděl a potom se zeptal:
,, Jak ses sem dostala ty? Co ti je?"
Ano, jak jsem se sem dostala? Vzpomínám si jen, že jsem omdlela, když jsem vystupovala s gymnastikou. A co mi je? Mám snad nějakou nemoc jako Alexander? Místo odpovědi jsem se zeptala: ,,Co je to meningitida?" nejspíš to nebyla moc vhodná otázka, protože jsem měla pocit jako by se mu v očích zaleskly slzy. O chvíli později tam už, ale nebyly.Dost obdivuji kluky, kteří nezadržují své emoce. Kteří umí projevovat lásku i nenávist. Kteří se umí smát i plakat. ,,Zánět mozkových blan" odpověděl, ale hlas se mu ani trochu nezachvěl. ,,Aha, to je mi líto." řekla jsem. Byla to pravda, je mi líto tak hezkého kluka. ,,Ale no tak vždyť ty jsi na tom stejně" řekl a hlas se mu tentokrát třásl ,,Jsi taky nemocná. Máš leukémii a asi 47% šanci na uzdravení. A já asi 70%." dodal a mě se zhoupnul žaludek a já už potřetí za tento den omdlela. Když jsem se vzbudila, seděl u mě Leon, nějaká zdravotní sestra, která měla na tabulce napsáno Milada, zdravotní asistent, Motol, věřte, nevěřte.....Alexander. Srdce mi poskočil radostí, stejně jako žaludek. Vyzvracela jsem se přes bok postele. Přímo na Alexandra! To je, ale trapas! Ne, to se nestalo! Prosííím! Sestra Milada vyndala odněkud z pod postele kyblík, podala ho Leonovi. ,,Alexi, pojď se mnou do umývárny. A ty Leone, prosím, zůstaň u Týnky a kdyby se jí náhodou ještě jednou zvedl žaludek, tak jí podej kyblík." řekla a vedla Alexandra ke dveřím. Ale řekla mu Alexi...to zní moc hezky.

Měla jsem hodně času⭕, tak jsem se rozhodla vydat ještě druhou část a třetí by měla vyjít zítra↪️. Omlouvám se za chyby☠️.
❤️Axdelka❤️