To Valentine's day💘

6.

Další den ráno, jsem se vysprchovala. Na oddělení 8 byli sprchy trochu starší, než na oddělení 21. Zrovna když jsem si nandala poslední ponožku, někdo zaklepal. ,,Dále” odpověděla jsem. Vstoupila dívka, mohlo jí být tak šestnáct. ,,Jejda, ahoj, ty jsi ta nová holka?” zeptala se trochu roztržitě a měřila si mě zkoumavým pohledem. ,,Ano, jsem Týna, je mi 15 let a dělám gymnastiku,” odpověděla jsem jí vesele ,,teda dělala jsem dokud jsem se neocitla tady” dodala jsem o něco smutněji. ,,To je mi moc líto já jsem Bea, je mi šestnáct a dělala jsem judo.”řekla mi ,,jo a ještě, ty jsi na pokoji s Elen, že?" aniž by čekala na odpověď pokračovala ,, a ona trpí depresí, takže někdy je trochu nepříčetná.”dodala a s omluvným výrazem se na mě pousmála. ,,Aha” nevěděla jsem, co na to mám říct a tak jsem jen řekla: ,,Promiň Beo, ale dneska mě má navštívit moje nejlepší kamarádka Angelina, takže už musím. Moc ráda jsem tě poznala.” tentokrát jsem se na ní omluvně pousmála já. ,,Tady máš moje telefonní číslo” vytáhla z kapsy kousek papíru a propisky a v rychlosti na něj načmárala pár malinkých čísílek. Ten jsem od ní převzala, otočila se a odešla. Na pokoji nikdo nebyl. Elen byla nejspíš na nějaké prohlídce a Angelina tu ještě nebyla. Vlastně jsem to věděla včera mi totiž napsala že přijde v jedenáct, ale z nějakého důvodu jsem toužila být sama. Prostě jsem nestála o společnost. Vzala jsem si tedy do ruky knihu, Romea a Julii už jsem přečetla předevčírem a pustila jsem se do Sherlocka Holmese. Byla jsem už na straně 137, když někdo zaklepal na dveře pokoje. ,,Dále” vyzvala jsem někoho za dveřmi i když jsem tušila kdo to je. Bylo ale teprve deset. V tu chvíli dovnitř vstoupila sestřička Ivana a zeptala se mě, jestli něco nepotřebuji. Zrovna, když mi urovnávala peřinu a já ji snad po sté ujišťovala, že nic nepotřebuji, vešla dovnitř Angelina. Angelina je vysoká, štíhlá bruneta se zelenýma očima. ,,Ahoj Tee” pozdravila mě. Tee mi říká už od školky, protože když jsme byli malé, nedokázala si zapamatovat moje dlouhé jméno. ,,Ahoj Annie” odpověděla jsem. Asi jsem se nezmínila, ale Annie nesnáší, když ji někdo oslovuje Angelina. Má totiž tátu, který ji bije a nevlastní matku, která skoro nechodí domů. Její otec ji oslovuje jedině Angelina. Má to doma velmi těžké a jednu dobu ve škole ji šikanovali. Když jsem se jí zastal útoky přestaly a z nás se staly nejlepší kamarádky. ,,Měla jsem o tebe hrozný strach, když na soutěž přijela sanitka a odvezla tě. Tvoje máma mě průběžně informovala o tvém stavu. Když jsem se dozvěděla, že máš leuké…” zadrhnul se jí hlas a rozplakala se. Objala jsem ji. Chápala jsem jaké to pro ni je, umírá jí nejlepší kamarádka. Já sama se své smrti nebojím. Nikdy jsem se jí nebála, ale představa, že by Annie umřela? Brrr! ,,Neplakej, máme před sebou ještě spoustu času. Až mě propustí z nemocnice, zajdeme na kebab, chceš?”zeptala jsem se jí jemně. Přikývla a otřela si slzy. ,,Je to ode mě vlastně hrozně sobecké, to ty jsi nemocná ne já. Nemám žádné právo brečet” řekla a slzy se jí zase valily proudem po tváři a kapaly na její džíny. Opět se ozvalo klepání na dveře. ,,Dále"řekla jsem a upřeně jsem se dívala na dveře. Byla to Ivana, protočila jsem nad tím očima. ,,Omlouvám se slečno, ale slečna Lewová musí na vyšetření k panu doktorovi.” řekla nevlídně směrem k Annie. Ta si beze slov vzala kabelku a odešla. Ani se na mě neohlédla. Nejspíš nechtěla abych viděla slzy, které se jí proudem valily po tvářích. Ivana mi pomohla vstát z postele, podala mi tyč, na kterou je napojena hadička a zamířila ke dveřím. Vlekla jsem se až nakonec chodby ke dveřím s nápisem Doktor John Williams. Ivana zaklepala…

Další část! Omlouvám se, že jste museli tak dlouho čekat, ale byla jsem na svatbě a nestíhala moc psát. Prosím sdílejte můj příběh! Děkuji za přečtení a votes.
❤️Axdelka❤️