,,J-Justine? Si to vážně ty?" sledovala jsem ho překvapeně.
,,Kate, říkam ti to po druhé já nevím" usmál se a koukal se mi do očí.
,,Co si pamatuješ jako poslední?"
,,Já.. Nevím, asi to jak jsem se s tebou rozloučil a nastoupil do letadla směr Toronto" zamyslel se.
,,Ale to není možné, vždyť si byl celý týden s rodinou"
,,Vážně si pamatuju jen to." řekl a zmizel. Nezůstalo po něm ani stopy. Chtěla jsem usnout. Lehla jsem si na záda, mé oči začaly těžknout a bylo čím dál tím těžší je udržet otevřené, ale proč bych se měla snažit zůstat vzhůru? Já chci spát. Po dlouhém boji mého mozku s únavou jsem usla. Ocitla jsem se v... V mém starém, dětském pokoji?! Co? Proč?
~ Předemnou se objevila malá holčička s dlouhými hnědými vlásky, přesněji jsem to byla já. Hladila jsem vlásky své nejoblíbenější panence a dívala se jí hluboce do mrkacích očí. Hla jsem s ní dozadu a očka se jí zavřela, vrátila jsem ji do původního stavu a oči se jí znovu otevřely. Najednou do pokoje vběhla mamka, čekala jsem, že řekne, že je oběd nebo že přišla návštěva, ale to se nestalo.
,,Kate, odjedeme na výlet, jo? Jen ty a já. Bez táty.. Pojedeme za tetou Amandou do Tenessee." pronesla, poté dodala ,,Rychle si zabal, nebudeme se loučit.." a opustila můj růžový, dětský pokoj. Udělala jsem jak řekla, zbalila jsem si všechny věci a své oblíbené hračky a se svým malým kufříkem šla za mamkou do její ložnice. Jako vychřice házela své věci ze skříně do velkého kufru, dala si do něj své knihy, kufr zavřela, chytla mě za ruku a táhla pryč z baráku. Došly jsme k silnici, kde na nás čekal taxík. Maminka nandala naše zavazadla do kufru a společně jsme zasedly dvě místa vzadu. Mamka řekla taxikářovi kam má jet a hned po té se auto rozjelo směrem na letiště.~
Ráno jsem se vzbudila na ostré světlo na mých očních víčkách. Přetočila jsem se na bok a chtěla znovu usnout, ale předemnou se zjevil Justin. Protřela jsem si oči, ale on tam stále byl. Ležel na druhé straně postele a sledoval mě.
,,Co tu děláš?" zeptala jsem se.
,,Ten sen, to je z toho dne co jste s namkou opustily tvého otce?" ptal se ale neodpověděl na mou otázku.
,,Ano" šeptla jsem.
,,Proč jste od něj odešly?" srazil své huňaté obočí k sobě.
,,Nevím, když jsem se na to mamky ptala řikala, že byl věčně ožralý a neplatil účty." klesla jsem hlasem.
'Aha' naznačil ústy, které bych tak ráda líbala. Natáhla jsem svou ruku k jeho tváři s úmyslem pohladit ji, jenže má ruka se ho nedotkla. Zavřela jsem oči, z hluboka se nadechla a oči otevřela, jenže už tu nebyl. Zase zmizel.
Nechci se s psaním na měsíc loučit, ale musím. Doufám, že na mě budete čekat! :D
