Dojeli jsme na místo. Z hluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta. Jason udělal to samé. Park byl prázdný. Nikde ani stopy po lidské přítomnosti. Kdo by taky chtěl chodit až sem?. Já a Justin!
,,V tomhle parku mě Justin požádal o ruku." řekla jsem tiše.
,,Je to tu krásné." odpověděl a přešel k malému můstku.
,,Stáli jsme na tom můstku, on si klekl a.." slzy mi začaly stékat po tváři, ale větu jsem dokončila ,,a požádal mě. Byli jsme spolu teprve pět měsíců a oba už jsme věděli, že spolu chceme zůstat až do konce života.".
Jason přešel zpět ke mě, přehodil si ruku přes má ramena, přitáhl si mě k sobě a začal utěšovat.
,,Nejsem tu abych vrečela, chci ti ukázat nejhezčí místa tady." vzchopila jsem se.
,,Nasedni do auta, jedeme dál." dodala jsem a nasedla zpět do auta.
Dojeli jsme na menší kopeček o kterém jsme s Justinem věděli jen my dva. Tedy alespoň doufám.
,,Tady měl být obřad a focení." usmála jsem se pro sebe. Ani jsme nevystupovali z auta, jeli jsme dál.
Dojeli jsme k mítině, kde jsme se s Justinem poprvé potkali.
,,Naty! Střel do té blbé kytky! Chci toho medvěda!" volala jsem na Nataly, která stála na střelnici a pokoušela se mi vystřelit velkého plyšového medvěda.
,,Kate! Buď ticho! Nemůžu se soustředit!" okřikla mě jako malé dítě. Naty střelila, ale netrefila se.
,,Mužu se pokusit ti toho medvěda vyhrát já?" ozval se mužský hlas. Otočila jsem se směrem odkud jsem hlas slyšela a spatřila jsem nádherného kluka s hnědými vlasy a karamelovýma očima. Usmíval se a šel směrem ke mě. Začala jsem cítit nebezpečné podlamování kolen.
,,No, za zkoušku nic nedam." usmála jsem se.
Nataly se postavila vedle mě a pusou mi naznačila 'WOW' nad čímž jsem se usmála.
První trefa, druhá trefa a třetí trefa!
,,Tady máš" usmál se a podal mi velkého medvěda s fialovou mašlí okolo krku.
,,Děkuju, mimochodem jsem Kate." představila jsem se mu.
,,Není za co" mrkl ,,já jsem Justin" dodal.
,,Si tu sám?" zeptala jsem se a doufala, že jeho odpověď bude znít 'ano'.
,,No, vlastně jo" zasmál se.
,,A nechceš jít s náma?" zeptala jsem se.
,,No, tady jsme se s Justinem poprvé potkali. Tady to začalo." řekla jsem.
,,Na mítině?" divil se Jason.
,,Byla tu pouť" mrkla jsem.
,,Kam chceš zajet?" zeptala jsem se.
,,Na oběd." zasmál se.
O den později.
~Ráno jsem se probudila na vyzvánění mého telefonu. Promnula jsem si oči, posadila se a natáhla se k nočnímu stolku pro mobil. Jméno volajícího mě překvapilo natolik, že jsem se musela štípnout abych zjistila, zda ještě nespím. Na displeji mého mobilu se zobrazilo jméno volajícího Justin ♥.
,,J-Justine?"
,,Kate? Jsi to ty? K-kde si?"
,,Na to bych se měla spíš ptát já tebe! Kde jsi Justine?"
,,Jsem...... píp, píp, píp.."
,,Co?! Ne! Justine!!" plakala jsem. Nechápala jsem, co se teď stalo. Schoulela jsem se do klubíčka a plakala. Poté jsem usnula. ~
Na má oční víčka narazilo ostré sluneční světlo a já hned začala litovat, že jsem večer byla líná zatáhnout závěsy. Co to vlastně bylo? Byl to sen nebo realita? Nejspíše sen, ale raději jsem se podívala na záznam hovorů v telefonu. Vážně, byl to jen sen. Nevím, jestli mam být smutná nebo šťastná. Přede mnou se znovu objevil Justin. Halucinace nebo duch. Je to prakticky jedno. Už moc nevěřím v to, že by mohl žít. Sice záchranáři našli nějaká živá, ale bezvědomá těla, ale většina z nich v nemocnici zemřela nebo jsou ve velkém ohrožení života. Vím, že Justin by si přál abych stále věřila, věřím, jen už ne tolik jako na začátku. Postavila jsem se, rychle na sebe hodila černé legíny a Justinovo dlouhé, bílé triko a sešla dolu do kuchyně. Vzala jsem si jablko a přešla do obýváku. Sedla jsem si na pohovku a zapla televizi, kde dávali zprávy.
,,Pád letadla z Toronta do Los Angeles! Dovoluji si vám oznámit, že z 250 cestujících se našlo dalsích 30 těl z toho 20 těl v bezvědomí a 6 z nich v nemocnici zemřelo na těžké úrazy. Což znamená, že z 250 lidí je nezvěstných 160 lidí a 90 mrtvol. Upřímnou soustrast pozůstalým a naději pro příbuzný zatím nenalezených." dokončila reportáž moderátorka.
Další část je u konce. :D Doufám, že se líbila. :) No, story se blíží ke konci. :) A já už mam přichystanou další. :3 :D A podle mě je lepší, o dost! :) Jak si myslíte, že toto vše dopadne? :)
