Tuto část věnuji @VeronikaPiwowarsk. Moc děkuji za podporu a to né jen Tobě ale i ostatním co mi napsali podporující komentář. :)
Rychle jsem se zvedla z postele a sledovala jak se to něco co vypadá jako muj přítel spokojeně povaluje na posteli. Zavřela jsem oči, zatřásla hlavou a znovu se podívala na místo na posteli, ale tentokrát bylo prázdné. 'To už blázním?!' pomyslela jsem si a stále sledovala prázdnou postel. 'Asi to byl jen přelud v mé hlavě' řekla jsem si a snažila se na to zapomenout. Přešla jsem do koupelny, kde jsem si opláchla obličej a hned na to se podívala do zrcadla. Viděla jsem v něm člověka, který je na dně, neví co si počít a je sám. Ano, viděla jsem tam sebe. Nahla jsem se pro menší ručník na věšáku a utřela si s ním kapky stékající po mém obličeji. Pečlivě jsem si vyčistlia zuby a učesala vlasy. Sundala jsem ze sebe Justinovo dlouhé triko ve kterém jsem spala a poté jsem se šla zpět do pokoje převléknout. Ze skříně jsem si vyndala čisté spodní prádlo, černé legíny a Justinovo delší bílé triko. Vše jsem si oblékla a nasála Justinovu vůni z jeho trika. Vzpomínky se mi začaly vracet a já v sobě neudržela pár neposlušných slz.
,,Justine máš pod štromečkem mooooc dájků!" volal Justinův bratr Jaxon, který společně s Justinovou rodinou přiletěli strávit s námi vánoce.
,,Vážně?!" vykulil Justin oči a hrál překvapeného.
,,Aňo, ale skojo všechni jsou měkké!" zasmál se Jaxon.
,,Àáách jo" vzdych Justin a udělal smutný obličej.
,,Neboj! Pšíští jok to bude lepčí!" utěšoval ho Jaxon a k tomu i Jazzy. Musela jsem se usmát, protože jejich sourozenecká láska je neodolatelná. Já takovou s mým bratrem nikdy nezažila. Furt jsme se hádali a proto jsem se hned jak to šlo odstěhovala.
Justin začal rozbalovat dárky, přišlo na řadu tričko, které viděl přes výlohu nějakého obchodu a já mu ho koupila.
,,To je to tričkooo!" zapištěl jako malý dítě. Přiběhl ke mě a silně mě objal. Nepochopila jsem, jak může být chlap nadšený z měkkého dárku.
Chladné slzy stékaly po mých tvářích. Musím věřit, že žije!
'Ještě jeho tělo nenašli, takže to je možné.' šeptal mi do ucha malý anděl stojící na mém pravém rameni. Usmála jsem se sama pro sebe a rozhodla se zavolat Nataly.
,,Ahoj Naty!" řekla jsem neutrálnim hlasem do telefonu.
,,Ahoj zlato, je mi moc líto toho co se stalo, ale nevěš hlavu! Ještě muže žít" uklidňovala mě.
,,Prosím.. Neřešme to" můj hlas se zlomil.
,,Oh promiň! Víš, co? Přijdu k tobě a vytáhnu tě na nákupy! Alespoň nachvilku zapomeneš. Za deset minut buď připravená! Zatím pa" řekla a zavěsila.
Mobil jsem položila na noční stolek a znovu ze sebe svlékla oblečení. Podívala jsem se z okna ven a podle počasí usoudila, že bude lepší si vzít ryfle.
Vyndala jsem si tedy ze skříně tmavě modré ryfle a k nim obyčejné bílé triko. Oblékla jsem se a přešla do koupelny k zrcadlu, kde jsem si z malé skříňky nad umyvadlem vyndala řasenku, lesk na rty a fixu na linky.
Prvně jsem si vzala fixu a udělala čáru dle mého víčka a to samé jsem opakovala na druhém víčku. Nanesla jsem si na řasy větší množství řasenky abych je měla objemnější a poté už zbýval jen lesk, kterým jsem jemně přejela přes svá ústa a rozetřela rty. Vrátila jsem se do ložnice a vzala si menší kabelku do které jsem hodila mobil, klíče, peněženku a kapesníky.
Když jsem sešla dolu na chodbu po celém domè se rozeznil zvonek. Obula jsem si býlé Vansky a vyšla ven, kde jsem se přivítala s Naty a společně jsme odešly do obchodního domu.
