Procházely jsme velkým obcodním domem a povídaly si o všem možnym. Za dobu co jsem s Justinem se toho hodně změnilo. Jak to myslím? No, Justin se přistěhoval z Kanady a naše parta ho tak nějak nevzala k sobě..
,,A dost! Pokud chceš být v naší partě budeš se muset s tim kanadským frajírkem přestat tahat! Nechceme s nim mít nic společnýho!" křičel na mě Christian.
Nechápu jak může něco takového říct. Je to můj kluk sotva dvě hodiny. Cítím k němu něco víc než přátelství. Je milý, vtipný, upřímný, chytrý a krásný.
,,To nemyslíš vážně!" hodila jsem na něj svůj známý 'pocker face'.
,,Myslim a smrtelně vážně!" vyhrkl.
,,A když to neudélam?!" řekla jsem vyzívavě.
,,Nikdo z téhle party se s tebou nebude bavit!." řekl s nenávistí v hlase.
,,Ale já.." řekla jsem váhavě.
,,Kurva! Žádné ale!" vyprskl.
,,Buď on nebo my!" pokračoval.
,,Chováš se jako dítě! Nikomu jinýmu Justin nevadí! To jen ty si debil, který nenávidí nováčky!" zařvala jsem z afektu.
,,Co si to řekla?!" srazil k sobě obočí.
,,Víš co?! Odcházim! Miluju ho!" Poslední dvě slova slova jsem spíše zašeptala.
,,Okey! Jak chceš! Se všemi se rozluč, protože už s nimi nikdy nebudeš mluvit!" řekl a podíval se na ostatní členy party. Se všemi jsem se rozloučila a přešla k Nataly.
,,Nechci tě ztratit!" šeptla mi do ucha při velkém, medvědím objetí.
,,Ale vždyť já tebe taky ne" stekla mi slza po tváři.
,,Nemusíš ho poslouchat" pokračovala jsem v šeptání.
,,Zavoláme si na Skype(u), jo?" šeptla a pustila mě. Bez jakéhokoliv slova jsem opustila Christiánův dům.
,,Pojď se kouknout do Gate(u)!" vyrušila mě ze vzpomínání Nataly.
Usmála jsem se na ní jako odpověď na její rozkaz. Vešly jsme do obchodu a Naty mě ihned zatáhla k šatům. Byla jsem jako její věšák. Házela na mě šaty, trika, mikyny, legíny a vše možé oblečení. U kabinek začala oblečení třídit na dvě hromady. Jednu dala mě a jednu si vzala do kabinky k sobě.
Vyzkoušely jsme oblečení všeho druhu a z Gate(u) jsme odcházely každá se třemi taškami.
,,Tak kam dál?" smála se Nataly.
,,Je mi to jedno" usmála se a vrátila svůj obličej do neutrálního stavu.
,,Božee! Bolý mě nohy!" vřískla Naty a já se souhlasně zasmála.
,,Pojď si sednout, dáme si kafe a pujdeme k nám. Teda jen pokud chceš" zasmála jsem se.
,,Jo, dobrý nápad!"
Přešly jsme do kavárny, která byla o dva obchody dál a objednaly si.
Po dvaceti minutách mluvení a pití jsme se rozhodly, že bude lepší, když návštěvu mého domu necháme na jindy.
Vyšla jsem z obchodního centra a vydala se na cestu domu.
,,Zase jsem sama" povzdechla jsem si při procházení parkem, kde všude okolo byly zamilované páry. Tak moc bych si přála, aby tu semnou byl.
