,,Kateee!" vtrhl do pokoje Jason.
Promnula jsem si oči a posadila se. Jason skočil na postel a začal mě z ní vytahávat.
,,Jasone! Klid! Co se děje?!" okřikla jsem ho jako malé dítě.
,,Volali ti a.. Kate oni našli Justina!" plakal radostí. O.můj.Bože! To snad není možné! Já sním! Prosím nikdo mě nebuďte! Vyskočila jsem z postele a protože jsem si "šla" lehnout oblečená seběhla jsem rovnou dolu do haly, kde jsem se obula, vzala si klíče a běžela k autu.
*
*
*
,,Dobrý den, jsem Kate Gilbert, snoubenka Justina Biebera. Mohu se zeptat kde leží?" zeptala jsem se sestry na recepci. Která mi odpověděla a já běžela na oddělení, které řekla.
,,Dobrý den, jsem Kate Gilbert snoubenka Justina Biebera, mohu za ním? V jakém je stavu?" ptala jsem se doktora.
,,No, slečno Gilbert, váš snoubenec je stále v ohrožení života. Má vážný otřes mozku, zlomenou nohu, ruku a pár žeber. Když ho našli měl krev v celém břiše a teď ho udržujeme v umělém spánku. Mužete za ním, ale jen na pět minut." obeznámil mě doktor.
,,Kate? Tak co?" Jason se zvedl ze židle, když jsem vyšla z Justinova pokoje a přešel ke mě.
,,No.. Spí.. Jasone, vypadá hrozně.. Má propadlé tváře, zlomenou nohu, ruku a žebra! J-já, nevím jestli se na to zvládnu koukat. Stále je v ohrožení života. Co když udělam něco špatně?!" plakala jsem.
,,Nech toho Kate, určitě bude v pořádku." uklidňoval mě
*
*
*
Právě jsem na cestě k psychyatrovi, protože když jsem nevídala Justinova ducha, tak co?!
S nikým jsem o tom do teď nemluvila, doufám, že sem jedu poprvé a naposted.
Sedím na židli v čekárně. Všichni mě sledují, koukají na mě jako na blázna. Najednou se na obrazovce u dveří oběví číslo, podívám se na papírek a zjišťuji, že to číslo je mé. Jsem na řadě.. Zvedám se ze židle a vcházím do velké bílé místnosti. V pravém rohu naproti mě je postel a na levém roku sedí u stolu doktor, psychyart.
,,Dobrý den, sedněte si, jaký máte problém?" zeptá se aniž by se na mě otočil a podíval.
,,No, já.. Víte o tom pádu letadla? Byl v něm muj snoubenec a já ho poté vídala jako ducha, ale dnes ráno mi volali doktoři, že ho našli a žije. Byla jsem u něj na pokoji a on vážně žije. Nevím co jsem viděla, ale myslím, že vy by jste mi mohl pomoci." domluvila jsem a on si nadále něvo zapisoval do papírů. Podrbal se na bradě a zeptal se mě ,,Mluvila jste s tím?".
,,Ano" odpověděla jsem jednoduše.
,,I o tom co si pamatuje?"
,,Ano, říkal že si pamatuje jak nasedá do letadla směrem do Toronta a mává mi." sklonila jsem hlavu k levému ramenu.
,,To je jasné. Vytvořila si to vaše mysl. Byla jste vystrašena, že svého snoubence už nikdy neuvidíte a tak si vaše mysl vnutila, že žije a je tu s vámi. Myslím, že když teď už víte, že žije nebudete to vídat, ale raději vám předepíšu léky. Berte je dvakrát denně." podal mi předpis na léky a podíval se na mě. Snad poprvé! Měl dokonale modřé oči. Mohl být tak o pět let starší.
,,Mockrát vám děkuji." zvedla jsem se ze židle a on mě následoval. Podali jsme si spolu ruce a rozloučili se. Vyšla jsem ven, nasedla do auta a jela směr nemocnice.
