,,Kate?" vyrušil mě z mého přemýšlení Jason, který stál za mými dveřmi.
,,Ano?" usmála jsem se i když mě neviděl. Jason vešel dovnitř a sedl si na postel.
,,S kým si mluvila?" zeptal se mile a usmál se.
,,S nikým" zalhala jsem, tedy asi.. No, nevím.
,,Vím, že mi do toho nic není, ale slyšel jsem tě" mrkl na mě a ušklíbl se.
,,No, já.." 'We can't.. We can't Back Down' vyrušil mě můj mobil, nad čímž jsem se musela usmát, protože nevím co bych mu řekla. Ani sama nevím CO je to co vidím. Je to halucinace? Je to duch? Nevím..
Natáhla jsem ruku k mobilu na nočním stolku a přijmula hovor který byl od Jade. Asi pět minut jsme spolu telefonovaly a mezi tím Jason odešel. Po ukončení hovoru jsem mobil položila zpět na noční stolek a převlékla se do černých legín, šedivého trika bez potisku a přes triko si oblékla černou mikinu s bílým zipem a tkaničkami. Přešla jsem do koupelny, kde jsem si z linky vzala černou gumičku, se kterou jsem si sepla vlasy do drdolu a poté vzala kartáček s pastou a začala si pořádně čistit zuby. Mezi tím jsem se prohlížela v zrcadle a přemýšlela nad dnešním dnem. V hlavě se mi motaly plány a já nevěděla, který z nich vybrat. Vzít Jasona na nějaké krásné místo? Zajít nakoupit? Nechat Jasona Jasonem a jít někam sama pařit? No, nejlepší je asi můj nápad číslo jedna. Naposledy jsem ze své pusy vyplivla pastu, kterou jsem smyla ze své pusy i z kartáčku a vše uklidila. Z horní skříňky jsem vyndala řasenku, linky a lesk na rty, se kterými jsem se namalovala a poté uklidila na své místo. Vlasy jsem si z drdolu svázala do obyčejného culíku a sešla dolu do kuchyně, kde už čekal Jason. Seděl na barové židli a srkal teplý čaj. Když si mě všiml otočil se a mile se na mě usmál. Přešla jsem k lednici a z ní vyndala malinový jogurt.
,,Už si snídal?" usmála jsem se.
,,Nemam hlad" úsměv mi oplatil a já si sedla se svým jogurtem vedle něj.
,,Dneska bych tě chtěla někam vzít, aby jsme něco dělali" prolomila jsem ticho, které mezi námi panovalo. To se mi s Justinem nedělo.
,,Dobře a kam?"
,,Nech se překvapit." mrkla jsem na něj, slezla ze židle a uklidila po sobě.
*
*
Sedíme s Jasonem v autě a jediné co slyšíme je hudba vycházející z rádia. Právě hrajou jednoho z mých oblíbených zpěváků - Enrique(ho) Iglesias(e) a jeho píseň Hero.
Nechávám se ponořit do rytmu a slov hudby a při vzpomínce, kterou mam na Justina spojenou s touto písní mi z oka stéká slza.
,,Let me be your hero..." šeptá mi do ucha.
,,Would you dance
if I asked you to dance?" chytá mě za ruku a začíná se mnou tančit.
,,Would you run
and never look back?
Would you cry
if you saw me crying?
And would you save my soul, tonight?
Would you tremble
if I touched your lips?
Would you laugh?
Oh please tell me this.
Now would you die
for the one you loved?
Hold me in your arms, tonight." zpívá.
,,I can be your hero, baby.
I can kiss away the pain.
I will stand by you forever.
You can take my breath away." znovu mi šeptá do ucha.
,,Would you swear
that you'll always be mine?
Or would you lie?
would you run and hide?
Am I in too deep?
Have I lost my mind?
I don't care...
You're here tonight." tančíme společně do rytmu.
,,I can be your hero, baby.
I can kiss away the pain.
I will stand by you forever.
You can take my breath away.
Oh, I just want to hold you.
I just want to hold you, oh yeah
Am I in too deep?
Have I lost my mind?" pokládá si své čelo na to mé a upřímě mi hledí do očí.
,,I don't care...
You're here tonight.
I can be your hero, baby.
I can kiss away the pain.
I will stand by you forever.
You can take my breath away.
I can be your hero.
I can kiss away the pain.
And I will stand by you forever.
You can take my breath away.
You can take my breath away.
I can be your hero." stéká mu po tváři slza a začíná mě něžně líbat. Exploze v mém břiše, motýlci všude. Naše šesté rande u něj doma a já si uvědomuji, že ho doopravdy miluji.
Omlouvám se, že část nebyla skoro 2 měsíce, ale mam toho teď moc :/ Znáte to, škola, domácí povinosti a k tomu plná hlava nápadů. :X Moc dobrá kombinace to není, ale co jiného mi zbývá? :D
Doufám, že se část líbila :*
