Stíny světů odjinud

NAVATRON

Tam někde uvnitř spí,

čeká, žije a stárne.

Uprostřed smutků, depresí

část do mysli mé vtáhne.

Jak směšné jsou teď chmury,

když bohem jsem se stal,

svůj svět mé dávné touhy

do skutečnosti přivolal.

Jediné slovo vyslovíš,

co klíčem k němu jest.

V prázdnotě všechno objevíš,

zas nebe plné hvězd.

Jediné slovo tajemné

do světů mých tě vtáhne.

Jsi dítě bohem stvořené,

jsi žebrákem i králem.

Noříš se do hloubek a stínů,

kde světlo svíčky zmírá.

Já radu jednu mám a dám,

toť stvořitele síla.

Ocel pevná a ostrá

nejdříve v ohni mém se kalí.

Teprve poté rozseká

překážky tvé i vady.

Vždyť slunce vyjde zas a zas,

věřiti můžeš tomu.

Stejně tak přijde onen čas,

co zbaví tě tvých chmurů.

Vítejte jsoucna bezmezná,

nicoto plná tvorů.

Na dlani hloubko bezedná,

vy, lidé z Navatronu.