Stíny světů odjinud

Pohyblivé stíny

Je noc – dlouhá, táhlá.

Svět náhle se ztratil do ticha.

Sluneční svit dávno jinde tápá,

teplo odešlo, je jen chladná temnota.

Za okny mého pokoje venku černý havran kráká,

již nemá cenu déle bdít.

Noc svými křídly do všech stran mává,

myšlenky mé už nechtějí žít.

Zavírám oči, jsem v kraji snů.

Den dávno skončil a chce se mi spát.

Venku silný vítr vráží do domů,

o světech odjinud rád nechám si zdát .