TFP- pozorovatelka II. (střípky)

Rozjezd

 Došla jsem i se svým šéfem do zadní části haly. Tohle místo bylo ještě klidnější než zbylá část haly. Otevřely se dveře v sádrokartonové stěně a předemnou se objevila místnost s několika zvedáky a pár podivnými stroji, kterým jsem zatím nerozuměla. Tady to tolik nesmrdělo, když se zavřely dveře, bylo tu i relativně ticho.

 Šéf mě nechal prohlédnout si můj pracovní prostor. ,,Hádám, že po kontaktu s ostatními moc netoužíš. Chlapi jsou děsně ukecaní. Tady se příliš lidí nepohybuje, právě sem dostáváme nejtěžší zakázky. Mechanici je opravují právě na těch velkých železných věcech, které si tak zaujatě prohlížíš," pronesl vesele. Očividně se bavil mým udiveným pohledem. Není divu, nic podobného jsem v životě neviděla. Broskvička sice v dálně nějakou větší výbavu má, ale ne nic takového, většinou všechno zvedá přes kladky, nebo vlastní silou.

 ,,Byl bych rád,  kdybys obrátila pohled ke mně," poznamenal, ,,Tady v rohu jsou stroje, se kterými budeš pracovat ty. Jedná se o speciální laserový sken, a stroje na zkouška vlastností materiálů..."

 Následovala dlouhá přednáška o fungovíní těch kterých strojů. Bylo to zajímavé, ale nějak v hloubi duše už tuším, že tohle nebude moje nejoblíbenější činnost. Obzvláště mě zaujaly zkoušky tvrdosti, ač je nejúčinnější vtlačování hranolu, mě se nejvíce líbila kulička. Šéf mi ukazal systém obsluhování, když viděl, že tolik informací zkrátka nepobírám, ukázala mi na stole ležící manuál.

 Ani jsem si nevšimla kolik uběhlo času. Dvě hodiny istruktáže utekly jako voda a šéf musel zpátky na své pracoviště. Nechal mě tu samotnou s několika železnými destičkami. Dostala jsem za úkol provést na nich všechny zkoušky co půjdou a určit o jaký materiál se jedná, parametry mám v manuálu. S úsměvem jsem vykročila ke stolu, vzala lehce nazlátlou destičku a přistoupila s ní k lehce vrnícímu stroji na zátěžovou zkoušku tahem. Tak jdeme na to.

   - - - základna autobotů - - -

 Bumblebee vyrazil jako blesk pro Rafa. Od doby co měl zpět svůj T-kog si jízdu užíval více než kdy jindy. Ratchet se za ním jen sběžně otočil a pokračoval v práci. Arcee s Bulkheadem měli hlídku, pro děti pojedou přímo z ní. Základna byla konečně na chvíli tichá. Jakoby i samy zdi, po rozruchu z minulých dní, uvítaly trochu klidu. Mdlé světlo lamp líně dopadalo na kovově šedou podlahu, skoro se zdálo, že říká, pojďme spát.

 Ratchet atmosféru okolí však vůbec nevnímal, potřeboval dokončit pár nutných úkolů, než se vrátí děti. Při té představě si povzdechl. Každý zvuk, cvakání klávesnice, bzučení požízače, případné klepání kovu o kov, když Ratchet něco přenášel, znělo v tuto chvíli až nepřirozeně hlasitě.

 Vzdálenou chodbou se rozlehly kroky. Optimus se v zadní obytné části rozhodl přemístit do svého pokoje. Doteď odpočíval ve společné místnosti, prohlížel si staré fotografie na datapadu a vzpomínal. Jen málokdy se toulal myšlenkami v minulosti, dnes si to ale dovolil. Saibrtronský kalendář hlásil smutné datum. Pro něj to bohužel nebyla jen připomínka smrti jejich domovské planety, ale něčeho ještě bolestnějšího.

 Když se za ním zavřely dveře jeho pokoje mohl si to dovolit. Nechal utéct párl slz nad osudovou fotkou. Pořídil ji nevědomky předtím než odjel, zachycovala to nejkrásnější v jehoživotě. Tehdy ovšem nevěděl, jak rychle se věci dokáží měnit.

 Základnou se rozlehlo zapípání. Vstal a vydal se do hlavní haly, na tváři opět pevný výraz bez emocí. ,,Děje se něco Ratchete?" zeptal se jakmile vkročil do haly. ,,Nic až tak zvláštního Optime, jen jsem našel cosi zajímavého. Jde o vzácný konstrukční materiál, mají ho v dílně nedaleko. Možná by mi ho mohl agent Fowlar troch sehnat," konstatoval zdravotník. ,,O jaký materiál se jedná?" otázal se se zájmem Optimus. Ratchet jen málokdy projevil zájem o věci lidské výroby. ,,Slitina kovů. Byla tady k dispozici, když jsme začali přestavovat základnu. Velmi pevný a odolný materiál. Bohužel se mi ho už nepovedlo nikde sehnat," vysvětlil Ratchet.

 Optimus se zamyslel. Základna, ač momentálně v dobrém stavu, potřebuje spoustu dalších oprav a vylepšení. ,,Dobrá, až budeš mít čas, kontaktuj Fowlara a popros ho o získání toho kovu." Ratchet přikývl. Optimus ještě chvíli stál v hlavní místnosti, aby se ujistil, že jeho přítel už nic nepotřebuje, pak se otočil a odešel zpět do svého pokoje.

   pozn.autora: Já vím. Zase píšu o ničem a ještě k tomu se zpožděním. Snad mě omluví finální práce na doplňkové knize, kterou uvidíte až v plném vydání. Doufám že se tu najde někdo komu se moje pomalé rozjezdy aspoň trochu líbí. Nebojte zápletka už se rýsuje a snad se brzy dočkáme i té doplňkové knihy. Určitě mě potěší hvězdičky a komentáře ještě víc, i kdyby byly negativní, aspoň vím, že někomu tahle knížka stojí za vyjádření. Tak se mějte pokud možno lépe než já, užívejte podzimu a snad brzy naviděnou. :-)