TFP- pozorovatelka II. (střípky)

Hrozba minulá

     - - - důl - - -

  Optimus napjatě stál ve stínu u vchodu. Uvědomoval si riziko, nicméně časová tíseň mu nemohla dovolit se vrátit. Vše kolem Bulkheadova zranění se událo neskutečně rychle. Ještěr se objevil zničehonic a stejně tak i zmizel. I Primem prostupoval strach, když se dostavil téměř okamžitý účinek jedu. Po převezení Bulkheada na základnu se akce ujaly hlavně děti. Rafael s Bumblebeem se shodli na totožnosti dívky, která se u incidentu mihla a rozeslali tým, aby ji našel.

  Zavrtěl hlavou. Od té chvíle pořád něco hledali... teď bal na řadě energon. Překontroloval pozice vojáků, kdyby sestřelil těch několik nahoře...

 Nestihl domyslet. Jeden z dronů vykřikl a odstartoval tím palbu. Prvotní šok, že ho odhalili brzi zmizel. Všechny blástry mířily ke stropu. Snesla se mlha prachu a kamínků. Optimus tiše vyrazil. Plížil se podél odlehlé stěny, stále hlídal jestli jsou droni pořád ještě vyvedeni z míry. Ale...

  Jako když někdo sýpavě vydechuje a syčí. Jako když se jeskyní hlasitě šíří vlna chladu. Jakoby se v místnosti zhmotnila smrt. Prime ztuhl na místě. Všechny systémy hlásily paniku. Pryč! Ale nemohl se pohnout. Do hlubin obvodů byl přimražený prastarou hrůzou. Neschopen cokoli dělat hleděl před sebe.

 Zvuk se ozval znovu. Tentokrát méně výhružně, více vítězně. Smyčka děsu se stáhla do jiné části prostoru. Optimovy končetiny trochu povolily. Mohl pomalu otočit hlavu. Z místa kam před nemalou chvílí všichni pálili spadlo pár kamínků. Vzduchem se mihl ocelově šedý stín. Neslyšně spřistál na plošině mezi vojáky. I kloni měli kdesi hluboko zakořeněný instinkt. Instinkt, který jasně říkal, objeví-li se starfa na lovu, je jejich osud jistojistě zpečetěn.

  Optim s hrůzou sledoval scénu, jež byla zapomenuta věky, jež strašila malé sparkling a připomínala krutost dávných časů.

 Šedá starfa a černočervenou kresbou po těle téměř mučivě pomalu kráčela napříč jeskyní. Prime v první chvíli nemohl odhalit, proč mu připadá příliš malá. Ačkoliv nikdy žádnou z nich naživo neviděl, uvědomil si další šílenou skutečnost.

 Neměla křídla!

 Neubránil se nutkání přitisknout se víc na stěnu. Starfy byly predátory mnohdy silnějšími než celé armády. Bojovali i mezi sebou o postavení v hejnu. Čím více částí těla stafě chybělo, tím lepší byla bojovnice. Byly speciálně vybavené pro lov jejich druhu. Mír a smlouvu o jejich vystěhování ze Cybertronu uzavžel Micronus Prime, od té doby ji každý nový Prime obnovoval. Každý... až na Optima ji stihl obnovit.

  ,,Dvacátýpátý oběh..." zněla mu Alphatrionova slova v hlavě. ,,Dvacátýpátý oběh se sejdeš s představiteli jejich druhu, abys urovnal smlouvu a znovu ji potvrdil. Pokud tak neučiníš, vrátí se..."

  Pod tíhou těch slov se Optimus málem sesunul. Zapomněl kvůli válce na jeden z nejdůležitějších úkolů Prima! Kvůli snaze ochránit svou planetu, zapomněl na jedinou hrozbu pro svůj lid.

   Zatímco Optimus se snažil sebrat, starfa došla ke své oběti. Trochu vyšší vehicon jí hleděl odevzdaně do očí. Sklonil hlavu. Teď nastal jeho konec. Konec, který žádného z jejich druhu od uzavření smlouvy nepotkal.

 Starfa zakřičela. Jediným výhružným gestem odehnala přihlížející osazenstvo pryč. Jakoby povolila pouta se všichni rozběhli kudy mohli. Hluk a pak ticho.

 Poklidně se otočila zpět k vehiconovi. Elegantně mu vyskočila na krk. Cukl sebou, ale neohnal se. Predátorka vytrhla ze svého ocasu matně zbarvenou šipku. Bleskovým pohybem ji zabodla do krční tepny a vymáčkla její obsah. Voják se zachvěl. Během pár vteřin ztratil cit v těle, ani si nevšilm, že se mu do těla dostala další látka. Začal usínat.

  Když si starý dělník lehl pod vlivem jedu na zem, začala starfa pomalu nařezávat jeho tělo. Na cybertroňanech je jedlých věcí pramálo. Postupně vabrala části orgánů, vnitřní stěny cév a obal mozkových obvodů. Vše se skládalo z jemné blány nasáklé minerály z energonu, byla to jediná poloorganická věc v jejich těle. Smutně nachala nedotknutou jiskru, konkrétně roztok uvnitř. Vehiconi nebili vybaveni na dlouhý život a tahle část by k jídlu opravdu moc nebyla.

  Jak se postupně její smysly vracely k normálu, měnila se i podoba. Z šedé se stala bílá, kresbu nahradily drobné šupinky. Ještě v tranzu zavětřila. Někdo tu zůstal. Někdo komu chtěla pomoct. V mysli měla mlhu, ale pamatovala si účel, proč sem přišla.

 Zamazaná energonem našla pořád napůl vyděšeného Optima překládat hotové kostky na vozík. Kývla a dala se do sbírání krystalů.