Už uběhlo asi půl roku a Melody měla už pěkně velké bříško. Trápila se, už dlouho se nezasmála. Však jednou potkala hřebce. Byl hnědý a poměrně vysoký. Zeptal se mě: ,,pročpak se tu tak krásná kobylka trápí?" Podívala jsem se na něj a řekla jsem: ,,ale můj milovaný před půl rokem odešel do války na ještě se nevrátil." Toho chtěl hřebec využít aby měl klisnu jen pro sebe. ,,Jinak jsem Silver" mrkl na Melody. ,,Já jsem Melody" představila se. ,,Jak se ten tvůj milovaný jmenoval" tázal se. ,,No jmenoval se Night" řekla. V hlave Silvera: Nemluvím jí že ho zabili a už se nevrátí. ,,Aha...nevím jestli nesu dobré zprávy" řekl zařaženě. ,,Vyklop to, dělej!" Zakřičela. ,,Dobře dobře hlavně v klidu" uklidnil ji. ,,No Nightovo otec ho dal do první linie a soupeři ho při okamžitě podřízli a padl ve válce" řekl jako by nic. Melody vytřeštila oči a zavrávorala. Hřebec toho využil a podepřel ji. ,,Dychej Melody" řekl. Když se lehce dala do kupy, rozplakala se. Silver ji objal a za zády se usmíval. ,,Co bude to malé dělat bez otce, co já budu dělat bez svého milého" plakala. Silver se ji nabídl: ,,neboj já ti rád nabídnu pomoc." Melody jen kývla.
Ukázala Silverovi jeskyni a představila mu Kiru a Walkera. Všichni kromě Silvera se trápili za Nighta. Melody se sčuchla se Silverem.
