Krásný den, a já se tak procházela po krásné zelené louce, v tu chvíli jsem ale uviděla černý tmavý les. Zůstala jsem chvíli stát a jen tak pozorovala co se bude dít. Vzdala jsem to. Ukousla jsem trs trávy a jen tak přežvykovala. Najednou jsem uslyšela v dáli dusot kopyt. Zvedla jsem hlavu a zpozorněla. Schovala jsem se za nejbližší strom, který jsem uviděla. Jelikož má krásná bílá barva srsti je vždy na sluníčku vidět musela jsem se zakrýt listím. Za chvíli jsem viděla dva černé hřebce. Jeden byl menší drobnější a ten druhý byl větší mohutnější a vypadali jako by vyšli z nějaké války. Ten větší a mohutnější měl několik škrábanců přes oko na zádech a na nohách. Ten menší vypadá jakoby podřízený než ten vyšší dominantní hřebec. Nastavila sem ucho a poslouchám. ..
Velký hřebec: synu děláš si srandu takhle se nemůžeš chovat. Musí se tě všichni bát. Neboj se ubližovat ostatním máš na to právo!
Menší hřebec: Tati ale já nechci být zlý nepatřím k vám. Pochop že nechci být zlý chci být mírumilovný a žít si svůj život najít si stádo najít si klisnu která mě bude mít ráda.
Velký hřebec: Dávám ti poslední šanci jinak si mě nepřej! -odešel-
Menší hřebec: Ach jo -vzdychl-
Chvíli jsem se divila ale až potom jsem konečně pochopila co jsou zač. Ten menší hřebec se začal pást a jen tak poslouchal zvuk ptáčků a cvrkot cvrčků. Nevěděla jsem co dělat. Bála jsem se. Věděla jsem že toto stádo které mě shání a chce aby mě zničili. Pozorovala jsem toho krásného hřebce ale pořád mi lezlo do hlavy: nesmíš nesmíš.
Asi po deseti minutách mě ale pořád nešlo do hlavy proč se choval tak jak se choval. Přišel mi milý a nechtěl určitě nikomu ubližovat. Očistila jsem svou srst od listí a vyšla jsem ven.
,, Ahoj" Odpověděla jsem.
Hřebec se na mě podíval a odpověděl ,, ahoj".
Chvíli jsem váhala co mám říct dál.
Pak když jsem se podívala do jeho temných očí věděla jsem...
Hřebec si mě chvíli prohlížel a pak se mě zeptal ,,co tu pohledáváš?"
Zaváhala jsem. Omlouvám se, utekla jsem ze stáda nebyla jsem tam spokojená.
,,A myslíš že když utečeš bude to lepší?" Zeptal se mě.
,,Nevím ale vím že už se zpátky vrátit nemohu" Řekla jsem smutně.
S lítostí se na mě podíval. ,, Jmenuji se Night" -pousmál se-
,,Já jsem Melody" zbaběle jsem odpověděla. -úsměv jsem mu oplatila-
Začali jsme si povídat smát se prostě fajn odpoledne. Mezitím mi ukázal krásný potok, nejlepší pastviny, celý les.
Stačila jsem se ještě zeptat jak se jmenuje jeho otec a co po něm chtěl.
,,Můj otec no můj otec se jmenuje Démon je to vůdce zlého stáda prostě Darkness stáda." Řekl nesměle.
Spadla mi čelist. ,,To jste vy? Vy jste to zlé stádo,které mě chce zabít?" Odpověděla jsem vylekaně.
,,Melody promiň je to tak" smutně odpověděl.
,,Ale Melody pochop že nepatřím k nim"přesvědčivě se na mě podíval.
A já pochopila že je hodný....
