Crystal

2-Rampouch

Stála jsem v nemocniční chodbě obklopená mrtvolami, či chlápky v bezvědomí a naproti mně stáli Avengers a vedle mě můj mladší bratr. V rukou jsem stále držela svůj luk a na zádech měla toulec s šípy.

„Záleží na tom, z jakého úhlu to vezmeš, ale jinak jsem Crystal a tohle Dylan"pronesla jsem s úsměvem na rtech a poukázala první na sebe a poté na Dylana.

„A sami jste vyřídili pět chlapů ve vašem věku?"pronesl dost šokovaně Kapitán Amerika a sjel pohledem chlapy, kteří leželi před námi.

-19. 05. 2022-

„Jsem si jist, že si časem zvykne"

„Za to já nemohu"

„Měla bys za to být ráda"

-26. 04. 2020-

„Super, další Legolas"pronesl s pobaveným úšklebkem na rtech Iron man a poukázal na můj luk.

„Super, další plechovka na odstřel"pronesla jsem s pobaveným úšklebkem na rtech a levou rukou si poplácala na glock ve stehenním pouzdře. Dylan si zakryl pusu a potichu se začal chechtat a Iron manovi najednou zmizel úsměv z tváře.

„Co tu děláte?!"ozval se celou chodbou vyděšený hlas mámy. Oba jsme se podívali směrem, kterým šel hlas a viděli zrovna přibíhajícího tátu a mámu. Z toho bude průser.

„Jděte domů, hned!"zakřičel na nás oba můj otec a vypadal, že ne nebude brát, jako odpověď. S Dylanem jsme se na sebe podívali a potom na něj.

„Nikam nejdeme, dokud nám neřeknete, co se tu stalo"pronesla jsem se zakroucením hlavou a založila si ruce na prsou, což se s lukem, který jsem držela dělalo dosti blbě.

„Nemocnici napadli, stačí? A teď jděte"pronesl dosti naštvaně táta a oba nás sjel pohledem. Vytáhla jsem z toulce šíp, zasadila jej do luku a namířila na tátu, který vypadal velice zaskočeně, jako všichni přítomní.

„Já se odtud nehnu"pronesla jsem se slabým zavrčením a namířila mu lukem na hlavu. Všichni na chodbě byli naprosto zticha a čekali, co se bude dít dál.

-19. 05. 2022-

„A zde je příklad přehnané agrese"

„Mlč už"

„Ale vždyť tu furt mluvíš jenom ty"

„Chtěl jsi to slyšet? Chtěl"

-26. 04. 2020-


„Jde vidět, že je to tvá dcera"pronesla s pobaveným úšklebkem na rtech máma směrem k tátovi, který po ní pouze střelil nevraživým pohledem.

„Musí hned pryč, pro děti zde není bezpečno"pronesl zcela vážně Kapitán a poukázal na mě a Dylana.

„A pro ledovce ano? Mohl bys roztát"pronesla jsem s pobaveným úšklebkem na rtech a svůj luk namířila na kapitána, který na mě ještě více překvapeně koukal.

„Ta se mi líbí"pronesl se značným pobavením v hlase Stark a ukázal na mě. Protočila jsem oči a vystřelila šíp do kapitánova štítu.

„Nazvi mě dítětem ještě jednou a tentokrát neminu"pronesla jsem se zavrčením a sklopila svůj luk.

„Tak se alespoň schovejte"pronesl naprosto zoufale táta a podíval se na mě i Dylana. Podívala jsem se na svůj luk a poté na něj.

„Jak dlouho nás chceš držet stranou? V boji už jsem pomalu lepší, jak ty"pronesla jsem s pobaveným úšklebkem na rtech.

„Po kom je tak tvrdlohlavá?"pronesl zoufale táta směrem k mámě. Rychle jsem vytáhla z toulce šíp, zasadila jej do luku a vystřelila. Zasáhla jsem chlápka, který zrovna vbíhal do chodby.

„Fajn, pro mě za mě jim nakopejte zadky, ale dávejte pozor"pronesl otec se zabručením a zvedl ruce v obranném gestu. Vytáhla jsem z toulce další šíp a zasadila jej do luku. Vystřelila jsem a zasáhla dalšího chlapa, který zrovna vběhl do chodby.

„To se vzájemně vylučuje"pronesl s pobaveným úšklebkem na rtech Stark a střelil z repulzoru do hloučku, který se sem zrovna hrnul. Táta po něm pouze střelil nevraživým pohledem, ale jeho poznámku ignoroval.

-19. 05. 2022-

„Tomu říkám mít odvahu"

„Vážně?"

-26. 04. 2020-

Do chodby se nahrnulo několik chlápků a přiběhli sem i další členové Avengers. Rychle jsem se schovala za roh, vytáhla z toulce dva šípy, zasadila je do luku a zpoza rohu vystřelila do hloučku chlápků. Z toulce jsem vytáhla rychle další šíp, ale to už byl jeden chlap u mě. Dala jsem luk i šíp do levé ruky a pravou rukou mu zasadila ránu pěstí přímo do nosu, kopla jej do hrudníku a hlavou mu praštila o zeď. Chlápek se skácel k zemi a já rychle nabila luk. Jakmile jsem vycítila blízkost jednoho z nich, bez váhání jsem vystřelila. Střelila jsem jej přímo do krční tepny. Rozběhla jsem se proti druhému, vyskočila a kopla jej do hlavy. Jakmile jsem byla za ním, otočila jsem se a vystřelila z luku. Zasáhla jsem jej přímo do hrudníku. Ke mně si to zrovna namířil chlap vysoký jako hora.

„Tak na tohle budu potřebovat spíše atomovku"pronesla jsem se zamrkáním očí a natáhla se pro poslední šíp, který jsem měla v toulci. Do hajzlu. Nabila jsem luk a vystřelila. Hora se skácela k zemi a já si oddychla. To mohlo být setkání v podobě titanicu. Bohužel, já bych byla Titanic. Proti mně si to napochodoval další chlap. Super, došly šípy. Vrazila jsem mu pěstí do nosu, kopla jej do hrudi a praštila mu hlavou o zeď.

„Kolik ti u všech svatých je?"pronesl dost šokovaně Kapitán Amerika a zasáhl štítem chlápka, který se blížil ke mně.

„Je jí dvacet dva"pronesl Stark s protočením očí směrem ke Kapitánovi.

„A vyřídila je všechny sama?"pronesl více než překvapeně ledovec a poukázal na všechny chlápky, které jsem dokázala sama sundat.

„Lidé se dost vyvinuli za tu dobu, co jsi v ledu dělal rampouch"pronesl s pokrčením ramen Stark.

-19. 05. 2022-

„Nejsem si jistý, zda chci vědět, jak si toho je vědom"

„Ještě víc spisovněji by nešlo? Zkus to, jako Erben, či Shakespear"