Crystal

22- Poslední Výkřik

„Proč konkrétně nesmím odtud odejít?"podívala jsem se podezíravě na Bruce a Tonyho. Oba se chovali divně. Jsou to dva dny, co jsem se probudila v tower a pořád mě nechtějí pustit z nemocnice. Nebo jak tomuhle mám nadávat. Říkejme tomu třeba marodka.

„Crystal, ještě furt máš otřes mozku"pronesl mírně starostlivě Tony a ukázal na mě prstem. Tohle na mě neplatilo ani, když mi bylo pět, natož teď.

„Ne, nemám. Říkali jste, že se mi mozek nějak hojí nebo co"pokrčila jsem rameny a založila si ruce na prsou.

„Crystal, máš opravdu veliké výpadky paměti"povzdechl si Tony a sedl si na postel vedle mě. Chvíli vypadal, že se mi chystá odhalit vládní tajemství.

„Pamatuješ si, co se stalo tu noc, kdy si zkolabovala?"podíval se na mě soucitně Tony. Zamrkala jsem očima a letmo mi projel obrázek celého večera před očima.

„Byla jsem s Chrissy v baru, proč se mě na to ptáš?"zvedla jsem obočí a snažila se nějak zklidnit svůj srdeční tep. Tenhle pohled u Tonyho neznamenal nic dobrého.

„Crys, to bylo týden předtím, než tě tvůj tát našel. Celý ten týden tě nikdo neviděl"podíval se na mě trochu vystrašeně Tony. Šlo vidět, že o mě má strach, ale opravdu se snažil to nedávat najevo.

-19. 05. 2022-

„Moment, nebyla jsi náhodou mimo pouze dva dny?"

„To mi řekli jen abych se k smrti nevyděsila"

„To mi tak ohleduplné nepřijde"

-27. 06. 2020-

„Počkej, jak to myslíš?Jasně si pamatuju, že jsem došla dom, než jsem zkolabovala."uchechtla jsem se a podívala se na něj. Když jsem viděla Tonyho pohled, bylo mi jasný, že to myslí vážně. Že se mnou opravdu něco není v pořádku, teda kromě kombinace lidské a andělské krve.

„Crys, nedošla jsi dom. Týden tě nikdo neviděl, nic o tobě nevěděl a není to poprvé. Jak si strávila tu noc s Clintem..."odmlčel se a podíval se na mě, jako kdybych měla vědět o čem mluví.

„Jakou noc? Já někdy s Clintem-Cože?!"zakřičela jsem snad přes celý tower a Tonymu zacukaly koutky. To jsem opravdu byla schopná zapomenout tohle? No asi jsem musela mít dost vypito.

„Tony, co všechno jsem zapomněla?"podívala jsem se na něj lehce zmateně. Tony mě vzal za ruku a lítostivě se na mě podíval. Než jsem se nadála, měla jsem na rukou pouta a byla připoutaná k posteli.

„Tony, co sakra blbneš?!"zakřičela jsem a kopla ho do břicha. Tony rychle vstal z postele a přešel ke dveřím. Mezitím jsem sebou začala házet, jako šílená a křičet na všechny strany.

-19. 05. 2022-

„Tohle je ujetý"

„To mi povídej"

„Ne, vážně. Potřebovala si jejich pomoc více než cokoliv jiného a oni tě místo toho spoutali"

„Udělali dobře, věř mi"

-27. 06. 2020-

„Je to pro tvoje bezpečí, Crys."soucitně se na mě podíval a vyšel ze dveří. Podívala jsem se z okna a přemýšlela nad událostmi posledního měsíce. Co všechno jsem sakra udělala a zapomněla, že mě připoutali? Chvíli na to vešel do místnosti Clint a lítostivě se na mě podíval.

„Než mě praštíš, hlasoval jsem proti tvému připoutání."povzdechl si a posadil se na postel vedle mě. Chytrý tah, Bartone. Snažila jsem se na pouta dlouze soustředit s nadějí, že je nějak otevřu pomocí mysli, to andělé umí, ne?

„Nemá cenu to zkoušet, jsou navržené tak, aby zablokovaly schopnosti jakékoliv nadpřirozené bytosti."podíval se na mě a napil se piva. Vražedně jsem se na něj dívala a chvíli přemýšlela, jestli ho chci kopnout, kousnout, praštit, nebo jestli ho chci prostě jednoduše jenom zabít.

„Ty si opravdu tu noc nepamatuješ?"podíval se na mě a odložil pivo na stolek. Zakroutila jsem hlavou. Roubík mi dát nechtějí? Viděla jsem Clintův výraz, vypadalo to jako kdyby se v něm zablýskla bolest. Ou, tak to jsem nechtěla. Chvíli jsem Clinta pozorovala, než mi začalo blikat před očima, rozbolela mě hlava a já začala křičet snad přes celý patro.

„Crystal?!"křiknul Clint a hned byl u mě. Chytila jsem se za hlavu a nemohla jsem přestat křičet, když se rozbila všechna okna v místnosti a veškeré sklo. Clint mě rychle překryl, aby mě nezasáhl ani jediný střep.

Když padaní střepů utichlo, Clint se zvedl zpátky a nevěřícně na mě koukal. Rozhlédl se všude po místnosti. Všude byly střepy z oken, vázy, sklenic, dveří, dokonce i televize. Do místnosti rychle vběhly Tony, Bruce, Nat, Wanda a Steve.

„Co se tu stalo?"podíval se všude po místnosti Steve a jeho pohled se poté zastavil na mě. Všichni na mě nevěřícně koukali, když to celé začalo znovu.

„Znovu už ne, prosím!"zakřičela jsem a chytila se za hlavu. Wanda se na mě soustředěně podívala.

„Tony, to dělají ty pouta. Ty pouta nejsou určená pro nephilim, nebo snad ano?"podívala se na něj Wanda a Tony se ke mně rychle rozběhl a sundal ty pouta. Než však stihl otočit klíčkem, znovu jsem zakřičela, ale nebylo to jak před tím. Bylo to ještě horší. Na celém patře se rozsypalo všechno skleněné, okna vypadla rozsypaná na ulici, nejspíše vážně zranila hodně lidí. Tony rychle škubnul za pouta a sundal je. Bylo už pozdě. S posledním výkřikem přišel i poslední záblesk světla, co mé oči spatřil, než jsem naprosto propadla temnotě. Poslední, co jsem slyšela bylo, jak někdo volá mé jméno, hlas už jsem nebyla schopná rozeznat.

-19. 05. 2022-

„Děláš si prdel, že jsi zase omdlela, že ano?"

„Pardon"

„Bože, to je kolik? 22 omdlení už?

„Možná"